Zvrácená mysl jednoho temného člověka. Má černá duše nevěří ve světlo...
 

Červenec 2013

Kapitola 11. - Chyby a pády

21. července 2013 v 13:37 | Marika |  Chlad světla, svůdnost zla
Tak a jsem tu zase, tentokrát s novou kapitolou. Byl tu dotaz, kdy přidám něco z mého životopisu. Já opravdu nevím... teď ve čtvrtek pojedu do tábora, na deset dní... Že já jsem se nechala ukecat :D děkujte Vědmi... Měla bych možná napsat něco dopředu, ale jde to těžko. Mám v hlavě tolik věcí... Musím se vypsat, takže to zkusím... V další kapitole čekejte prasárničku. Vědmi od toho tentokrát ušetřím a doufám, že tam žádné chyby nebudou :D Užívejte si prázdniny a já doufám, že je vám tímto trochu zpříjemním... než začne to opravdové peklo pro našeho milého Severuse.

Kapitola 11. - Chyby a pády

Celé vyučování jsem nedával pozor. Myslel jsem na Lily, Reguluse, ale hlavně na Luciuse. Jeho poslední dopis byl velmi krásný. Ta nedočkavost s jakou mě očekával. Ten hlupák mne snad miluje. Proběhla mi hlavou myšlenka. Chvíli jsem si s ní pohrával. Bylo by to krásně fascinující, jenže jsem zapomínal, co je Malfoy vlastně zač. "V životě Smrtijeda láska nemá místo." Zazněla mi v hlavě věta, kterou jednou vyslovil Regulus. Jak moc pravdy v ní bylo jsem nemohl tušit...
Zíral jsem na tabuli a vůbec nevnímal, co říkala profesorka Mc Gonagalová. Blížil se konec roku. Proč si to nepřiznat, těšil jsem se jako malý kluk, až odtud navždy vypadnu. To mi připomnělo, že musím zajít za Brumbálem. Už při tom jménu mnou zacloumal vztek. Ten člověk, naoko spravedlivý a milosrdný, dokázal přehlížet tolik let mé šikany. Přivíral oči nad incidenty svých oblíbených studentů a nebral ohledy na ty méně oblíbené. Snažil se vypadat jako milý, spravedlivý stařec. Málo kdo ho dokázal prohlédnout tak jako já.

Kapitola 10. - Rozhodnutí

11. července 2013 v 18:11 | Marika |  Chlad světla, svůdnost zla
Ehm... ahoj? :D Je pravda, že jsem se poslední dobu dosti flákala, takže kapitola je až teď :) Musím se přiznat, že mám už napsanou i jedenáctku, ale nějak se mi nechtělo sem nic přidávat :D Užívejte si prázdniny a tak dál...

Kapitola 10. - Rozhodnutí
Kráčel jsem chodbou plnou spěchajících studentů, ale žádného z nich jsem nevnímal. Zadíval jsem na špičky mých bot a automaticky jsem zahnul na chodbu vedoucí ven a po cestičce Jezeru. Dlouho jsem na tom místě nebyl, snad jsem téměř zapomněl cestu.
Takže jsem to udělal, svedl jsem Remuse Lupina. Toho ustrašeného ňoumu. Nejchytřejšího z celé té party. Nikdy jsem pořádně nepochopil, proč se s nimi zahazuje. Mohl by to někam dotáhnout, jenže je vlkodlak. Na jednu stranu je mi ho líto, hrozně líto... na tu druhou stranu to tomu zmetkovi přeji. On mi přímo nikdy neublížil, ale ani tomu nezabránil. Prefekt, Brumbálův mazlíček...