na Blog.cz

A takhle čas běžel. Odpoledne jsem se věnoval Lily a večery jsem dával Regulusovi - občas se k nám přidal i Rabastan. S Lily mi bylo moc dobře, ale bylo mi s ní daleko lépe, když jsme byli jen přátelé. Ale když jsem se s ní poprvé vyspal, začala být podivná. Podle mě se jí to líbilo, i když jsem se tak říkaje nechal sbalit. Nechtěl jsem si s ní nic začít, ale co jsem měl dělat, když se přede mnou svlíkla? A od té doby byla jako vyměněná. Už se se mnou nechodila procházet, ale začala mě muchlat vždy, když šel někdo kolem. Tím pádem o našem vztahu věděla celá škola. Regulus byl kvůli tomu velice podrážděný, ale já ho vždy dokázal přesvědčit, že on je ten, na kom mi záleží. Šel jsem s ním do Prasinek, což mu bylo dostatečnou kompenzací. Škola mi i přes menší volný čas šla moc dobře. Bádal jsem společně s Křiklanem o nových lektvarech a moc jsem se těšil na každou další hodinu. Chodil jsem se dívat na Regulusovy famfrpálové tréninky a moc jsem se bavil. Všechno by bylo fajn, kdyby nebyli Pobertové. Když byla nablízku Lily, nic si nedovolili - zjevně si to u ní nechtěli ještě víc rozházet - a na Reguluse by si možná troufli, kdyby za ním nestál Rabastan - byli to idioti, ale ne sebevrazi. Jenže jednou...

Dlouho jsem přemýšlela, co vlastně napsat. Ani teď nevím... ale tohle je na přání mé Vědmi, tak to pro ni udělám... Tak, ale pěkně od začátku..

Vzpomínám si jen matně, kdy jsem ji poprvé uviděla. Byla jsem tenkrát na chalupě a známí nás pozvali k nim na bazén. Měla jsem to tam ráda. Nečekala jsem však společnost. Vědmi tam přišla a... řekněme že jsem jí záviděla. To jak se potápěla a bez ostychu předváděla omdlévání do vody(Elizabeth-či jak se to píše). Vždycky jsem se bála vody. Jenže Vědmi ne... rodiče mi kvůli tomu nadávali a dávali za příklad právě ji. No a potom jsem ji pár let neviděla...

Večer jsem byl unavený, ale musel jsem dopsat všechny úkoly. Šel jsem do knihovny a pracoval jako šílenec, přičemž jsem se snažil na všechno zapomenout. Nenáviděl jsem chvíle, kdy jsem za své činy byl odporný sám sobě a to, že jsem jich nelitoval, mi taky moc nepřidalo... Dopisoval jsem poslední řádek, když ke mně přišla knihovnice a naštvaně oznámila, že zavírá a ať vypadnu. Sbalil jsem si věci a šel na kolej. Zase jsem nestihl večeři, ale to mi nijak nevadilo. Zbývalo mi dopsat ještě jedno pojednání a nechtěl jsem si ho nechat na zítra, jelikož v pátek je toho vždy až příliš. Navíc jsem tušil, že až se rozejdu s Lily, asi bych už nic nevytvořil. A o víkendu? Věděl jsem, že mi nedá pokoj Regulus...

Dlouho jsem přemýšlela, ale rozhodla jsem se zařadit do svého blogu rubriku čistě jen o sobě. Doufám, že si můj život užijete tak jako nyní já. Ale kdysi to tak nebylo...

S Temnotou a metalem jsem se setkala už v jedenácti letech. To můj otec znovuobjevil svoji jednu oblíbenou kapelu: Rammstein. Okamžitě jsem si je zamilovala. Zpívali sice řečí, které jsem nerozuměla, ale to všechno nahradily zvuky kytar a bubnů. Začala jsem obdivovat Ozzyho Osbourna a pořídila si svou první(a taky poslední)mp4. Pár měsíců mi tahle nová fascinace vydržela, když náhle přišel nový objev, Kabát. Taťkova srdcovka. Stáhl mi jejich největší hity i jeho oblíbené starší kousky. Na nich jsem vyrostla a patří jim můj velký obdiv a kus života. Rammsteiny a Ozzyho jsem založila do koutku a už si na ně dlouhá léta nevzpomněla...

Po škole jsem se hned sešel s Lily, i když jsem slíbil Regulusovi, že na něj počkám. Už jsem se rozhodl, že řeknu Lily, jak na tom jsem. Ta představa bolela, ale musel jsem to udělat. Už kvůli ní, že si myslela, že by mohla mít naději. Ale nejvíc mě mátlo to, že se mi líbání s ní líbilo. Předpokládal jsem, že mě teď budou přitahovat jen chlapci, ale místo toho...

Sedl jsem si s Lily právě na tu lavičku - snažil jsem se, aby si nevšimla mého bolestného výrazu(následky večerního setkání s Regulusem) - , kde jsme se posledně líbali a povzdechl jsem si.

"Víš, Lily... já neříká se mi to lehko. Je mi s tebou dobře, ale já už někoho-" začal jsem.

"Ty už někoho máš?" podivila se Lily. Na můj vkus zněla až moc překvapeně.

"No... ano," přisvědčil jsem.

"Tak to potom... doufám, že jsi s ní šťastný, protože tobě přeji tu nejlepší holku-"

"No to je právě to, co bych ti chtěl vysvětlit," přerušil jsem ji zase pro změnu já. "Ona to není tak úplně holka..." vysoukal jsem ze sebe se značnými obtížemi.

"Co tím myslíš?" zeptala se a nechápavě se zamračila.

"To že mám kluka, no!" vyhrkl jsem.

"Počkej... to potom... takže ty jsi gay?" zeptala se.

"Nejspíš," souhlasil jsem.

Vím že jsem vám slíbila povídku, ale nějak se nemůžu dokopak k opravení a přepracování verze... takže bude po víkendu(snad, možná, doufám...) Jako omluvu uvádím svoji nekonečnou lenost opsat si napsané kapitoly do počítače. Ale na videa, to se klidně dívám, že? :D Taky snad proto, že jsem zase šťastná a tak vůbec. Tak zatím se mějte a užívejte jara! (A už to na mě zase leze... na koho asi polezu tentokrát? Pitomí jaro... ale můžu nosit koženou bundičku-hurá :D) tak se jen ozývám, aby jste věděli, že mě Temnota ještě nepohltila.

Vaše Marika

P.S.-na spravení chuti alespoň prasárnička v podobě videa(díky Ami)

Za občasné narážky bych dala: Přístupnost 12+

Ráno jsem se probudil překvapivě svěží, ale o to víc rozlámaný. Hned jsem zjistil, že mi dělá značný problém se nejen posadit, ale i obléct si kalhoty. Moji spolubydlící se po mě dívali, ale mně to nevadilo. Byl jsem šťastný. Tak šťastný, že jsem na malou chvíli zapomněl na svůj žal z nepřítomnosti Luciuse. Věděl jsem, že by to neschválil, ale co jsem měl dělat? Jednou mi ukázal cestu a s tím už nic nemohl udělat. Z výše uvedeného důvodu jsem se raději vyhnul snídani - došlo mi, že bych vypadal přinejmenším podivně, kdybych stál - a raději se šel opřít o zeď do společenské místnosti a vyčkával příchodu Reguluse.

"Pročpak si nesedneš?" ozval se ironicky u mého ucha Regulus.

"Hádej," odvětil jsem kousavě.

Usmál se a opřel se o zeď vedle mě. Vypadalo to, že si mé blízkosti i po tom, co se stalo večer, užívá. Věděl jsem, že se obával, abych nezareagoval tak jako po naší schůzce na astronomické věži.

"Klidně bych si včerejšek někdy zopakoval," řekl jsem s úsměvem.

Regulus sebou mírně trhl, ale usmál se. "Takže toho nelituješ?"

"Ani v nejmenším. Ale... možná bys mohl být trochu mírnější. Nevím, jestli se dokážu posadit."

Regulus se neudržel a vyprskl smíchy.

"Mně to zas tak vtipné nepřijde," zasyčel jsem. "To, že se nemůžu posadit, ještě neznamená, že ti to nejsem schopný oplatit."

Nechal jsem na sebe pozvolna stékat chladnou vodu, která probouzela mé smysly a dráždila unavený mozek. Jako kdybych náhle procitl, ale to byla chyba. Nechtěl jsem, nemohl jsem, uvažovat nad ničím, co jsem udělal. Ah, Lily... Proč? Proč jsi to udělala? Nebylo nám dobře jako přátelům? Musím jí to říct... musím jí říct, že to nemůže, nesmí pokračovat. Už někoho mám... ten někdo je muž a ty, Lily... Merline, když nic neuděláš, špatně to dopadne. Ne, nechci, dál už nechci... Po tváři mi stekla slza, ale v tom množstvím vody nic neznamenala. Stejně tak jako já. Potlačil jsem vzlyknutí a zaklonil hlavu, aby mi voda lépe stekla po vlasech. Sahal jsem právě pro mýdlo, když se závěs kolem sprchy zavlnil a někdo ho prudce odhrnul.

"Já věděl, že to budeš ty," pronesl Regulus a pozorně si prohlédl mé nahé tělo.

"Co chceš!" vyštěkl jsem.

"Ten nepřátelský tón si nech pro někoho jiného. Došlo mi mýdlo, tak jsem si řekl, kdybys mi půjčil to svoje..."

Povzdechl jsem si a natáhl se pro něj. Bylo však příliš kluzké a vyklouzlo mi z roztřesených rukou. Dopadlo na zem a já se pro něj bezmyšlenkovitě sehnul. Neuvědomil jsem si, co to vlastně dělám, nebo jsem v tu chvíli nedokázal uvažovat nad něčím jiným, než nad Lily...