Zvrácená mysl jednoho temného člověka. Má černá duše nevěří ve světlo...
 

Březen 2013

Kapitola 3. - A bude hůř

29. března 2013 v 15:26 | Marika |  Chlad světla, svůdnost zla
Takže... k minulým komentářům jsem se již vyjádřila a doufám, že se to už vyřešilo. I když moje popularita na blogu vírazně vzrostla... Děkuji :D Tak další kapitolka je tu, ale musím říct, že mám napsanou už jen čtvrtou a pátou jsem ještě ani nezačala psát, takže budu vás chvilku napínat a vážně nevím, kdy sem dám další kapitolu. :D Chci tuhle kapitolu věnovat všem, kteří se mě zastali. :D A protože nemám co dělat a před chvilkou jsem zhlédla vynikající filmeček(Cat woman...) a ještě jeden lepší (Rocker)(mimochodem vřele doporučuji) tak se chystám napsat 5. kapitolu... (ale až moje sestra vypadne z mého pokojíčku a uklidí se do svého...)
Varování: Hetero, líbací(jak jinak to mám nazvat)scéna...
Přístupnost: 12+
Kapitola 3. - A bude hůř
Po tom nešťastném incidentu jsem se snažil Regulusovi ze všech sil vyhýbat. Šlo to jen velmi těžko, jelikož si navykl sedávat vedle mě u oběda. Když se se mnou začal bavit, prostě jsem ho ignoroval a doufal, že to pochopí. Vídával jsem se tak daleko častěji s Lily a k mému velkému potěšení mi hned první den po tom, po snídani přišel dopis od Luciuse:
Drahý příteli,
omlouvám se, že jsem se tak dlouho neozýval. Měl jsem nějaké vyřizování... spíše práci, a tak jsem si nemohl dovolit odhalit svoji...pozici tím, že bych ti napsal. Ani nevíš, jak moc jsem si přál tě znovu vidět a těch pár dnů, co jsme se neviděli, mi připadá jako věčnost. Oh, a abych nezapomněl, dávej si pozor na některé lidi. Určitě ti budou závidět tvůj postup a...nechci, aby ti nějak ublížili. Kdyby se cokoliv stalo, napiš mi a já se o to postarám.
S úctou, tvůj přítel: L.M.
P.S. odepiš co nejdřív...

Kapitola 2. – Čekám v temnotě, slyšíš mě?

27. března 2013 v 20:12 | Marika |  Chlad světla, svůdnost zla
Oh, děkuji všem za komentáře a doufám, že to zůstane i nadále takhle(kdyby jste věděli, velké je teď moje ego...)a tak vám přináším další kapitolu. Čím více mě potěšíte, tím dřív bude další kapitola. Tentokrát nás čeká velká prasečinka, takže chci připojit varování. Zároveň chci tuhle povídku vznést na počest Vědmi, moji betareadr, Klér-děkuji za komentáře a další čtenáře, Kejt-za to, že se vrátila z Anglie, Ami-protože mi těch kapitol věnovala spoustu a doufám, že ji potěším s Regulusem... :D A užijte si to a zhluboka dýchejte... :D
Kapitola 2. - Čekám v temnotě, slyšíš mě?

První den školy proběhl překvapivě bez jakékoliv nehody. Čekal jsem, že si mě Pobertové najdou hned jak se někde ocitnu sám. Příležitostí jsem jim dal více než dost. V pondělí jsem měl jen starodávné runy, přeměňování a lektvary. Na přeměňování i na lektvary jsem chodil společně s Poberty, ale ani jeden z nich nedal najevo větší nepokoj. Lily se chovala celkem odměřeně, i když se mnou prohodila pár slov. Když jsem měl volno, schválně jsem si sedl sám na chodbu a začetl se do svých Lektvarů pro pokročilé a čekal. Nic... Ani na obědě, kdy se ke mně připojil Regulus a vzrušeně vykládal o dalším výletu do Prasinek za tři týdny.

Kapitola 1. – Regulus a ti další

25. března 2013 v 21:42 | Marika |  Chlad světla, svůdnost zla
Takže, všichni, kdo to čtou to už přečetli, takže nemá smysl dál čekat. Užijte si to a je to krátké, takže sice nedoufám v nemožné, ale snad si na mě najdete čas. A Regulus tu bude vystupovat hodně často, takže jásejte přátelé...
Kapitola 1. - Regulus a ti další
Byl jsem v celku rád, když jsme se museli ve Velké síni rozdělit ke kolejním stolům. Možná, že jsem si odvykl na její společnost, nebo mi prostě vadily její neustálé připomínky a narážky na prázdniny. Nemohl jsem donekonečna odolávat jejím všetečným otázkám a ona si toho byla velice dobře vědoma. K mé velké nelibosti si mě podrážděným pohledem prohlížel Potter, jako by nemohl uvěřit tomu, že se Lily líbím. Měl jsem od nich částečně pokoj, když Lily chodila s Jamesem, ale teď...

Právě když jsem si s nechutí prohlížel dnešní večeři, posadil se ke mně Regulus.
"Tak co Evansová?" zeptal se, jakmile se jeho zadek dotkl lavice.

Prolog - Šachová terapie

22. března 2013 v 18:16 | Marika |  Chlad světla, svůdnost zla
Chlad světla, svůdnost zla

Postavy: Severus Snape, Regulus Black, Rabastan Lestrange, Lily Evans, Pobertové, Lucius Malfoy a další
Místo: Bradavice, Prasinky
Děj: Severus se vrátil ze zimních prázdnin zpět do Bradavic. Je pro něj ale neskonale těžké, zařadit se zpět do normálního života. Navíc zjišťuje, že i když miluje Luciuse Malfoye, tak ho přitahuje nejen sličná Lily Evans, ale i Regulus Black. Do toho všeho se musí vyrovnat s novou záminkou Pobertů mu ublížit - Lily. Ta trpí utkvělou představou, že z něj chuť na muže dostane.
Žánr: Slash, temné
Varování: Slash, hetero, detailní sexuální scény, šikana, násilí...

V nečekaném návalu dobré nálady, která pramení z toho, že je víkend a můžu se konečně vyspat, jsem se rozhodla vzeřejnit první kapitolu RMČT2. Oficiálně to tedy bude-Chlad světla, svůdnost zla a zkratku ještě vymyslím, nebo dám CHS,SZ, ale přejde mi to divné... Doufám, že tentokrát tu bude pár kometářů, protože jsem dneska začala uvažovat, že s tím praštím. Budu dělat něco užitečného, třeba se konečně začít učit... a hlavně už se nemusím připravovat na přijímačky na gymnázium, protože jsem přijatá!!!! Huííí!!! (nezlobte se, já se s tím musela pochlubit :D) Tak, když budete hodní a dáte komentář, dám další kapitolu :D a s ohledem na vaše zdraví, tentokrát kratší než obvykle... budu se to snažit psát tak na jednu, max. dvě word stránky, slibuju! :D
Prolog - Šachová terapie

Kapitola 12. – Čas se krátí

17. března 2013 v 18:25 | Marika |  Rozdíl mezi Černou a Temnou
Poslední kapitola. Měla jsem tuhle sérii moc ráda a vymýšlení scén jsem si užila, i když jsem víc jak polovinu vynechala s ohledem na zdraví Vědmi, která nemá ráda detailní scény. Snad mi odpustíte, že je krapet delší. A dobrá zpráva je, že z druhého dílu mám tři kapitoly :D První dvě docela nuda, ale popisy jsou důležité. Potom se to rozjede! A nebo ještě něco vyškrtám... uvidím... :D Užijte si poslední kapitolu RMČT. A byl tu dotaz ohledně povídek na přání. Ještě žádnou další nemám a nestihla jsem nic napsat. A jen tak mimochodem si můžete přát víc než jednu... čím větší prasečinka, tím rychleji to bude! :D
Kapitola 12. - Čas se krátí

Dny na Malfoy Manor jako by běžely mnohokrát rychleji, než ty obyčejné. K mé velké radosti se do těch dní nepočítal Abraxas, ale pouze Lucius. Učil mě poznávat nepoznané. Ukazoval mi knihy a pro mě dosud neznámá odvětví magie. Dovolil mi vstoupit do jeho laboratoře a tam jsem si mohl vyzkoušet i ty nejtemnější lektvary. Po jejich výrobě jsem toužil tak dlouho. Vzrušeně jsem odhaloval tajemství kleteb a nepoznaných nebezpečných kouzel. Kolikrát jsem si za ten čas říkal, že je to nebezpečné, zlé, špatné. Jenže zvědavost ve mně a touha po dobrodružství mi velela pokračovat a dozvědět se víc, daleko víc. K tomu všemu jsem měl k ještě navíc k dispozici Luciusovo tělo. Jeho průzkumu jsem obětoval nemalou část dne. Toleroval mou nezkušenost a velmi rád se semnou podělil o své - jak se brzy ukázalo - nemalé zkušenosti. Zároveň jsem tak poznal i sám sebe a věděl jsem, co se mi líbí a čemu se naopak vyhnout. Měl jsem rád drsné věci. Někdy jsem to přehnal tak, že Luciusovi tekla krev, ale on mi to rád odpustil. Jak jsem zakrátko zjistil, nejvíce ze všeho mu působila vzrušení bolest. Rád ji způsoboval a i rád pociťoval. Však já jsem zatím nenalezl většího potěšení, než když pode mnou sténal bolestí a slastí zároveň...


Kapitola 11. – Dárků není nikdy dost

9. března 2013 v 16:23 | Marika |  Rozdíl mezi Černou a Temnou
Trochu delší než obvykle, ale když je to ta předposlední kapitola... :D

Kapitola 11. - Dárků není nikdy dost
Kupodivu jsem se vzbudil ještě před polednem. Na hlavu mi někdo položil mokrou utěrku a milosrdně zatáhl závěsy. Hlava se rozhodla definitivně opustit moje tělo a bolel mě každý sval v těle. Pomalu jsem se posadil a z hlavy mi sjela utěrka. Nějakým zázrakem se mi povedlo vstát a dokonce se i obléci. Na jídlo jsem neměl ani pomyšlení a tak jsem se vydal na procházku po Sídle. Možná bych si ji užil o trochu víc, kdyby mi nebylo tak zle. Potom jsem si vzpomněl na radu jednoho mého spolužáka: "Čím ses zkazil, tím se naprav." Jenže chodil po škole téměř pořád opilý. Jen bylo zvláštní, že mu na to nikdo nepřišel...

Cestou jsem nikoho nepotkal. V Sídle to vypadalo jako po vymření. Kam se všichni poděli? Možná jim bylo ještě hůř než mě... Vydal jsem se tedy do Hlavního sálu, kde jsem tušil, že bude snídaně.


Prázdniny mezi námi

8. března 2013 v 16:01 | Marika |  Deník
Tak, další prázdniny jsou tady! Lituji ty, kteří je už měli a snad už tu není nikdo, koho teprve čekají. Nevím jestli jsem měla dalé nějaké přednastavené články, ale jak se znám, tak dala... no stejně si to nepamatuji, tak co že? :D No, tak se s vámi na týden loučím a doufám, že se ta návštěvnost trochu zlepší. Nečekám nějaký nával, nebo tak... ale prostě bych chtěla o nějaký ten komentář víc... :D Ale jak řekla Vědmi, čtu to já a ona, tak co bych ještě chtěla? :D Tak doufejte, že se za ty krátké prázdninky nezcvoknu ještě víc a přežiju je. A malá poznámečka nakonec...
Chtěla bych nový kabátek pro svoji stránku a jelikož na grafiku moc nejsem, takže, kdybyste mi někdo něco udělal a nebo věděl o někom, kdo by byl schopný něco vytvořit, ani bych se moc necukala! :D A motivace... :D Vaše jméno na mém blogu... heh, to sice nezní moc dobře, ale já bych to brala... A chtěla bych něco temnějšího, tak kdo by byl schopný, nechť napíše na můj mail: marika.draculova@seznam.cz a já mu tak do příštího týdne odpovím (až se vrátím).
A co by to bylo za článek bez písničky? :D Chtěla jsem to sice nechat na nějaký další díl RMČT, ale co bych pro vás neudělala, že? Tímto se s vámi loučím a doufám, že se za chvíli zase setkáme...

Kapitola 10. – část třetí - Pokušení

8. března 2013 v 12:22 | Marika |  Rozdíl mezi Černou a Temnou
Kapitola 10. - část třetí - Pokušení
Zahleděl jsem se do jeho modrých očí, ve kterých to jen jiskřilo. Ten obličej, ty vlasy... chtěl jsem si zachovat špetku rozumu a ubránit se tomu, jenže všechno to spláchl ten opojný nápoj...

"Ehm, ehm!" ozvalo se za námi. Rychle jsem se odtrhl od Reguluse a spatřil Luciuse, výhrůžně se tyčícího přímo nad Regulusovou hlavou.
"Copak, Malfoy?" otázal se odměřeně Regulus.
"Obávám se, že mi sedíš na místě," zavrčel výhrůžně Lucius.
"Opravdu?" zašklebil se Regulus.
"Vypadni, Blacku," zasyčel Lucius. Potom zavrčel něco, čemu jsem nerozuměl a Regulus jen prskl, vstal a naštvaně odkráčel pryč.


Kapitola 10. - část druhá – Právo nehody

6. března 2013 v 11:11 | Marika |  Rozdíl mezi Černou a Temnou
Kapitola 10. - část druhá - Právo nehody

Nemohl jsem dále vydržet jen s vínem a tak jsem si došel k baru pro láhev whisky. Snad nikomu nebude vadit, když si ji vezmu celou... Cestou jsem se snažil alespoň na chvíli zahlédnout Luciuse. Marně. Možná, že ho Abraxas někam odvedl, nebo... Ne, na tohle jsem myslet nechtěl. Usedl jsem tedy znovu ke stolku a nalil si první sklenici...

Zábava plynula a já jsem nezůstal jen u jedné sklenice. Mezi čtvrtou a pátou sklenicí mě opět někdo vyrušil.
"Severusi, rád tě vidím," pronesl neznámý. Já jsem tenhle hlas znal. Nedal se tak snadno zapomenout. Slýchal jsem ho každý den ve společenské místnosti. Bavil se s ostatními a mně si nikdy nevšiml. Tajně jsem po něm párkrát pokukoval, ale teď? Všechno se změnilo... Nebyl jsem rád, že tu je...
"Regulusi..." pronesl jsem poněkud zaskočeně.
"Smím si přisednou?" otázal se zdvořile.
"Jak chceš. Mě je to jedno," zavrčel jsem.
"Tak, kolik jsi toho vypil..."
"Tobě to může být jedno. Nejsi moje matka."
"Už bys neměl pít... nebo víš co,"obrátil rychle, když viděl můj výraz, "mi dej taky."
"Ani nápad. Vždyť ti je sotva šestnáct," odmítl jsem.
"Jo a tobě ještě nebylo sedmnáct. Sedíš si tady na Malfoy Manor bez sebemenšího ostychu a likviduješ jednu sklenici za
druhou. Nekecej a nalej," odfrkl si.

Kapitola 10. – část první – Čas plesat

3. března 2013 v 17:59 | Marika |  Rozdíl mezi Černou a Temnou
Tak spěchám z další kapitolou. Je mi tak trochu líto, že to nikdo nečte. Dala jsem si s tím práci. Záleží mi na tom, aby to mělo nějaký smysl. Připouštím ale, že tyhle popisovací části mohou být nudné. Ale taky věřím, že tohle všechno je důležité pro další děj. Takhle kapitola má celkem tři části. Mám už napsanou i 12. kapitolu, což je poslední ze série RMČT. Můžu ale slíbit druhý díl, kde se to bude všechno stupňovat a přiostřovat. Hodně přiostřovat. Věřím, že si v tom každý najde to své. A můžu slíbit, že tam bude i trochu hetera a víc řekněme... intimních scén. Záleží jen na tom, kolika komentáři mě oceníte.
Kapitola 10. - část první - Čas plesat
Připadalo mi to jako chvilička, když se pro mě Lucius přibližně za hodinu stavil. Vzal jsem si knihu s sebou a vydal se společně s Luciusem do Hlavního sálu. Byla to největší a nejhonosnější místnost v Sídle. Všude vysely obrazy, třpytily se vázy, sochy a další umělecké předměty nedozírné ceny. Uprostřed síně stál nádherný masivní stůl také honosně prostřený. Stříbrné příbory, talíře a broušené poháry na víno. Na konci místnosti byl volný plac určený na tanec a jinou společenskou zábavu. Po pravé straně stál bar a mezi tím vším byly rozmístěny menší stolky a gauče. To vše výtečně sladěné do stříbrno-černo-zelena. Na stěnách hořely svíce a kdovíodkud se linula příjemná hudba. V Hlavním sále bylo jen pár kouzelníků a čarodějek, kteří se spolu tlumeně bavili. Seděli u menších stolečků a mně ani Luciuse si nevšímali. Lucius mě usadil k jednomu prázdnému stolku a s trpitelským výrazem opustil místnost.
Plaše jsem se rozhlédl po neznámých lidech a zadíval se na sklenici na stole. Vedle ní stály karafy s červeným a bílím vínem. Vybral jsem si červené víno, ale jakmile jsem natáhl ruku, že si naliji, karafa se sama zvedla a nalila vrchovatý pohár. S úsměvem jsem sáhl po sklenici a napil se vína krvavé barvy. Chutnalo dobře, velmi dobře. Muselo to být velmi silné a drahé víno. Co jsem také mohl očekávat... Se sklenicí jsem si vystačil na tak dlouho, dokud se Hlavní sál celý nezaplnil. Hledat v tom množství lidí Luciuse bylo zbytečné.

Potom jsem ho však spatřil. Po boku Abraxase mířil k jídelnímu stolu. Usmíval se, jenže chladně. Kam se poděl ten úsměv, který jsem znal? Abraxas zvedl jeden pohár a zacinkal na něj lžičkou. V sále se udělalo ticho. Všichni čekali, co se bude dít.
"Vítám všechny přítomné v Sídle na každoročním vánočním setkání. Doufám, že všichni dobře bavíte a nyní bych vás rád pozval ke stolu. Za chvíli se bude podávat večeře." Pronesl hrdě Abraxas a pokynul všem přítomným ke stolu.