Zvrácená mysl jednoho temného člověka. Má černá duše nevěří ve světlo...
 

Únor 2013

Narozeniny!

25. února 2013 v 17:32 | Marika |  Všeobecně
Tak, včera to byl přesně rok, co jsem se rozhodla si založit blog. Připadá mi to jako včera, co jsem sedla k blogu a začala psát. Vystřídala jsem hodně povídek a musím zkonstatovat, že to byl úspěšný rok. Nelituji ani jedné minuty, kterou jsem tu společně s vámi strávila. Moc mi pomáháte jít dál. Nevím, co bych dělala bez psaní. Pomáhá mi to. Pomáháte mi vy. Díky za ten úžasný rok s vámi a moc si přeji aby jich bylo ještě alespoň deset! :D Chtěla jsem uspořádat nějakou oslavu, nebo napsat něco speciálního, ale... nějak jsem nemohla přijít na to, co. Možná další díl Dcery Vlady, co říkáte? Nebo... další básničku nebo... Nechám to na vás. Co byste si tak přáli? Jsem z toho taková celá... šťastná... dojatá... hodně věcí naráz. Každopádně díky za podporu těm málo z vás, co jsou mi věrní a občas si najdou chviličku se sem mrknout a přečíst si, jak se mám...

Kapitola 8.- Klid před bouří

19. února 2013 v 21:32 | Marika |  Rozdíl mezi Černou a Temnou
Další kapitola bez zbytečného vykecávání. Napětí se začíná stupňovat, ale to hlavní přijde na večírku a po něm... Prosím zároveň i o komentáře, aby mi daly sílu psát dál. Už jsem dlouho nic nesepsala a chybí mi to.

Kapitola 8. - Klid před bouří

Slunce se pomalu probouzelo v jemném mrazivém oparu do Vánočního dne. Má nespavost se projevila hned uprostřed noci. Četl jsem si nějakou knihu, ale zase jsem usnul. V klidu jsem potom spal až do východu slunce. Dnes má všechno propuknout. Snobský večírek. Nikdy jsem na žádném nebyl, ale došlo mi, že to bude pěkně velká nuda. Povzdychl jsem si a položil se na záda. Ruce jsem si dal za hlavu a pozoroval světlo na stropě. Po nějaké chvíli mě to přestalo bavit a zadíval jsem se na Luciuse. Stále ke mně byl otočený zády a jemně oddychoval. Svoje dlouhé vlasy měl rozhozeny po polštáři. Neodolal jsem a vzal pár pramínků do ruky. Chvíli jsem si s nimi pohrával a musel jsem se usmát. Lucius očividně pořád spal a neměl potuchy o tom, co dělám. Docela dost se mi to líbilo.
"Už jsi vzhůru?" zašeptal najednou.
"Ano," odpověděl jsem s úsměvem.
"Jak dlouho?" otázal se.
"Docela dost dlouho," zašeptal jsem zasněně, přičemž jsem si nepřestával hrát s jeho vlasy.
"Jen žádné něžnosti," okomentoval moji činnost.
"Jaképak něžnosti?" otázal jsem se se smíchem. "Kdo tady mluví o něžnostech? To by mně v žádném případě nenapadlo."
Usmál se a obrátil se ke mně čelem. Zadíval jsem se do těch šedomodrých očí a jen těžko jsem odolal úsměvu. Nádherný ďábel. Jediné jméno, které se pro něj vždy hodilo.
"Ale klidně pokračuj," vybídl mě.
Prohrábl jsem mu vlasy a přejel si s nimi po tváři. Zavřel oči, avšak sledoval mě přes přivřená víčka. Přiblížil jsem se k jeho obličeji a kousavě ho políbil. Polibek mi drsně opětoval. Jeho ruce začaly lačně cestovat po mém těle. Znovu jsme se vrhli do víru vášně...


Síla lidskosti

19. února 2013 v 18:43 | Marika |  Jednorázové povídky
Takže, rozhodla jsem se dát sem i něco ze své školní tvorby. Chtěla jsem počkat, až bude podobné téma týdne, ale nemohla jsem odolat. Navíc jsem to slíbila Vědmi(jestli si na to pamatuje...)a tak... Je to hrozná blbost. Úvaha na téma: Síla lidskosti. Dostala jsem za to 1 tak doufám, že se bude libit. :D

Síla lidskosti
Všichni bychom si měli pomáhat. Na tomhle se snad shodneme všichni. Jenže, co když si to ten člověk ani nezaslouží? Opravdu je v někom tolik síly, aby dokázal pomoci svému nepříteli? Myslím se, že to dokáže jen velmi málo z nás. Je jednodušší pomoci člověku, který je nám blízký, nebo někomu úplně neznámému. To je ovšem jen můj osobní názor. Zkuste si představit osobu, kterou z celého srdce nenávidíte, jak je v nějaké tísni. Dokázali byste mu pomoci, a nebo jen, ať už s větší či menší radostí a lhostejností přihlíželi? Každý z nás dokáže pomoci ohroženým dětem v Africe, nemocným lidem, vojákům... ale kolik z vás se dokáže vzepřít svým pocitům a udělat něco dobrého pro člověka, který vám nějak ublížil? Zamyslete se nad tím. Já se přiznám, že bych nepomohla. Sobecký pocit ve mně by mi umožnil přihlížet s úsměvem na rtech. A co vy?

Tak, doufám, že jste se dostatečně pobavili a dneska zveřejním další část RMČT tak se těšte...
A jako obvykle, video! :D Doufám, že jsem vám ho sem ještě nedávala. Začínám se v tom nějak neorientovat. A dostala jsem Ozzyho figurku! Až nebudu líná, tak vám sem dám fotku... :D

Malé info

17. února 2013 v 19:29 | Marika |  Všeobecně
Tak, přišla jsem na to, že čím víc drsnější a podle Vědmi hnusnější po slash stránce, tím víc lidí mi to přečte. Takže jsem se rozhodla trochu přiostřit Rozdíl mezi Černou a Temnou. Na to si však budete muset ještě pár kapitol počkat, protože to přijde až později. No, nebudu prozrazovat. A... Tak nějak o tom trochu víc přemýšlím, což znamená, že dneska sem dám další kapitolu a řekněme... ve středu nebo ve čtvrek další. Kdo by chtěl dříve, nechť se přihlásí v komentářích. A... co jsem to ještě... Povídky na přání budou. Můžu slíbit, že něco mě už napadá. I když... některé žánry si prostě neumím představit, ale budu se snažit z toho něco udělat. Jinak si asi užívejte prázdniny(kdo je už má) a nezapomeňte se sem občas mrknout. Budu sem přihazovat čím dál častěji. A i drobné detaily se uplatní v dalších kapitolách. Už to mám dobře promyšlené. A kdo se těší na pokračování Dcery Vlady, musím sklamat. Sice jsem to už začala mírně přetvářet, ale je toho teď hodně. Přípravy na přijímačky, soutěže, knížky... a matematika. Zjistila jsem, že to vůbec nechápu. Ale co, jedna pětka zítra jednička pozítří, no ne? :D Tak se mějte...
Vaše oddaná povídkářka, snílek a slashařka
Marika Tepeš

Cesta do Anglie-část 14.

14. února 2013 v 10:00 | Marika+Vědma |  Cesta do Anglie
A to je poslední díl, vážení přátelé... je mi těžko u srdce, ale je to tak... Pohřběme ji za velké slávy a pařby s litry alkoholu a kilogrami marijánky! :D

(zpět v autobuse)
(nikdo neví, jak se stalo, že spousta lidí/?/ hned usnula) (Blondie stále řídí)
B: To se mi zdá...Já ten řidičák snad nakonec dostanu!
(všichni mimochodem sedí jako předtím)
(asi o půl páté ráno)
Munkus: (už dvě a půl hodiny vypráví vtipy) A znáte ten o trpaslíkovi a...
Alice: (otráveně) Ano...
Munkus: A ten o těch dvou teplouších...
Marika: To není vtip, to je realita.
Munkus: A ten o pomeranči...
Viki: Ten jsem říkala já.
Munkus: A co ten o...
B: Už se docela opakuješ, víš o tom?!
(zase o něco později)

Kapitola 7.- Nic netrvá věčně

12. února 2013 v 17:08 | Marika |  Rozdíl mezi Černou a Temnou
Tak, máme tu další kapitolu. Sice jste se moc v komentářích nepředvedli, ale anketa dopadla, tak jak jste si ji odhlasovali. S ohledem na lidi, kteří nedoukáží přečíst delší text je tu poněkud kratší kapitola, než obvykle. Musím i tentokrát upozornit na takovou menší sexuální scénku. (Ne, nebojte se. Když píšu menší, tak menší.) (Teď jsem vážně zvědavá, kolik lidí jsem odradila...)
P.S. pomalu mi začínají docházet názvy kapitol...

Kapitola 7. - Nic netrvá věčně

Kolem desáté večerní mě ze čtení vytrhlo zaklepání na dveře. Doufal jsem, že je to Lucius. Jenže jsem se příšerně mýlil. Ve dveřích stál sám Abraxas Malfoy. Podivně se šklebil a ani nečekal, až ho pozvu dál a nakráčel si to přímo doprostřed pokoje. Vše zhodnotil pátravým pohledem a usadil se do křesla u krbu. Ani se nezeptal, jestli smí. Raději jsem se v klidu posadil do toho druhého a zeptal se: "Co mi nesete, pane Malfoy?"
"Já vám? Hmm... přátelskou radu," odvětil klidně. Jenže v jeho hlasu jsem zachytil i náznak jisté hrozby. Můj šestý smysl na mně křičel, že se chystá nějaký podraz.

Cesta do Anglie-část 13.

11. února 2013 v 10:00 | Marika+Vědma |  Cesta do Anglie
Říká se, že třináctka je nešťastné číslo, ale já slavím! Cesta do Anglie je opět tady a s ní i naši více či méně trhlí hrdinové a dvě autorky...

(na parkovišti v přístavu) (21:00)
V-real: (tleskne) Hele! Máme teď asi dvacet minut, než nám pojede trajekt...
B: Nechtěla jsi říct "parník"? (začne se smát)
V-real: (hodí po ní botu) Ticho! Můžete si zajít na hajzlík...
(vedle zastaví další autobus)
Viki: Hele, na tom autobusu je napsaný "Litovel"!
A: Jé! Naši! (vytáhne z Naginikabelky velkou Čechostáneckou vlajku)
E: Jdeme se s nima seznámit!
(venku probíhá seznamování, nechybí nakonec ani společné foto)
(zpět v autobuse)(21:18)(připluje nějaký trajekt)
L: To asi bude to naše!
E: No jo, už nám to jede!
(asi čtvrt hodiny z trajektu vyjíždějí auta)
L: Ty jo! Kolik se jich tam vejde?
V-real: Začni počítat. (zbytek skupinky vyprskne smíchy)
S: On do tolika počítat neumí!
L: Ticho, zlato!
Mac: (pleskne se packou o čelo)
L: Ne, vážně! Koukej! Jedna, dva, pět, osm...
Marika: Nepočítáš nějak na přeskáčku?
B: On to chce mít rychle hotový!

Cesta do Anglie-část 12.

7. února 2013 v 10:00 | Marika+Vědma |  Cesta do Anglie
Jestli to chcete přežít, nepijte, nehulte a čtěte Cestu do Anglie! Tam je všechno!

(uvnitř)
V-real: Hele, není to koruna královny Viktorie?...
(asi za dvě hodiny)
Marika: Teď já, teď já! Půjč to sem (vytrhne to Vědmi z rukou) (nasadí si korunu na hlavu) A tak byla Marika Tepeš korunována královnou VB na věčné časy!
V-real: Doslova.
Hlídač: Co to tam děláte?
V-real: A sakra!
Marika: (sklepne korunu na zem) Zdrhej!
(znovu ten nestejnorodý pohyb; Vědmi rozesílá všem SMSky "Ukonceni akce, rychlo na vlak!")
(ve vlaku)

Nabídka, která se neodmítá

6. února 2013 v 18:10 | Marika |  Povídky na přání
Tak, je tu nový večer a já jsem si pro vás (Hlavně pro Ami) připravila něco na hezké sny :D . Konečně jsem doopravovala a přepsala a kdo ví, co ještě udělala, povídku na přání. Tak, nechť se líbí Ami, která jí chtěla. Zároveň jí děkuji za to, že našla něco, co se mi až nechutně líbí... Zároveň děkuji Vědmi, jakožto něco jako beta-readrovi. Vím, že jen pro mě to dočetla dokonce... A na konci vás čeká písnička! Pustit nejlépe k ději, i když to není povinné...

Povídka na přání
Přála si jí: Ami
Zadané věci:
Pár: Lucius+Rabastan
Děj: Rabastan bude Luciuse věznit v temné místnosti, Bloodplay, mezi nimi něco animálního, Semi non-noc, žádné OOC
Varování: Slash, detailní sexuální scéna, Bloodplay, částečné znásilnění, mučení, sprostá slova, vyhrožování (pokud by to někomu nebylo jasné ze zadání)
Přístupnost: 13+ (chtěla jsem dát 15+ ale to by si ta, která si to přála nemohla přečíst :D)
Tuto povídku věnuji Ami, jakožto téměř spoluautorce. Potom prosím za odpuštění Vědmi, která zase bude přeskakovat a chytat se za hlavu. Dále také milovanému Malfoyovi a Severusovi, který tu sice nevystupuje, ale sen s ním mi byl bohatou inspirací nejen tady...

Nabídka, která se neodmítá
Lucius Malfoy s drobnou nerozhodností zaklepal na těžké černé dveře Lestrangovic domu. Před pár dny dostal obchodní nabídku, která se prostě nedala odmítnout. Jen mu bylo poněkud divné, že mu ji dal zrovna Rabastan. Poněkud mladý a drsný Smrtijed. Patřil k těm, kteří nevynechali jedinou příležitost zúčastnit se rabování, mučení a různých jiných aktivit. Že by ale měl takovou nabídku k obchodu se Luciusovi moc nechtělo líbit. Pár dní si to pořádně rozmýšlel. Nakonec došel k závěru, že i dostavení se do domu toho Lestrangovic kluka mu bude stát za to. Přesně se nevyjádřil o co půjde, ale tím spíš byl Lucius zvědaví. Možná se trochu obával vstoupit na území jiného Smrtijeda. Doma v Sídle by se cítil mnohem lépe. Rozum a opatrnost mu velely cestu k rychlému ústupu, jenže se raději rozhodl poslouchat svoji touhu po zisku a...


Kapitola 6.- Stíny duše

4. února 2013 v 22:10 | Marika |  Rozdíl mezi Černou a Temnou
Tak, alespoň jsem se odhodlala dát sem RMČT, když jste si to v anketě tak odhlasovali. Jen tak mimochodem už mám napsaných deset kapitol, takže není problém téměř kdykoliv dodat další díl. Vy rozhodnete v komentářích, jestli to bude dřív, nebo později. Děkuji za trpělivost a přízeň, kterou mi věnujete. Dodává mi to sílu jít dál. Jen vás chci ještě připravit na pár drobností. Když budete chtít, začnu i potom zveřejňovat další díly s jistou ehm, pravidelností. Jednou týdně, nebo za čtrnáct dní. Záleží jen na vás. A... chystám toho spoustu. Mám tolik nápadů. Jeden zvrhlejší než druhý (eh, jestli tohle čte někdo z rodiny...) Další "díly" se budou potom jmenovat jinak. Snad se toho dočkáte... Tak, už jsem dokecala a stejně to asi nikdo nepřečetl, není-liž pravda? :D

Kapitola 6. - Stíny duše
Vzbudil mě jakýsi pohyb. Nejprve jsem to přikládal snu, ale v mém pokoji zaručeně někdo byl. Nedokázal jsem přesně určit, kolik je hodin. Slunce už zašlo, ale do Malfoy Manor zabloudilo jen velmi zřídka. První, co jsem zaznamenal byl fakt, že mi někdo sundal sluchátka. V pokoji bylo jen jediné rozsvícené světlo. U stolu někdo seděl.
"Luciusi?" hlesl jsem.
"Hmpf?" otázal se otráveně.
"Kolik je hodin?" zamumlal jsem ospale.
"Něco kolem šesté večerní," odvětil.
"Ah. Prošvihl jsem svačinu," řekl jsem překvapeně.
"To ano. Tak hezky jsi spal. Nechtěl jsem tě budit," zašeptal a v jeho hlase bylo slyšet zřejmé pobavení. "Za chvíli bude večeře," oznámil.
Vstal jsem z postele a došel k němu. Sedl jsem si naproti.