Zvrácená mysl jednoho temného člověka. Má černá duše nevěří ve světlo...
 

Kapitola 6.- Ne na vše existuje odpověď

6. října 2012 v 18:03 | Marika |  Jiskřičky života

Tak je tu po dlouhé době další kapitola k Jiskřičkám života. Doufám, že tuhle kapitolu si přečte více lidí, než tu předchozí, a že zanecháte i nějaké ty komentáře. Na konec připojuji i video, takže si ho případně pusťte, nesouvisí sice z povídkou, ale je jedno z mých oblínených... Doufám, že jsem ho sem ještě nedala...

Kapitola 6.- Ne na vše existuje odpověď



Bylo něco okolo poledne a Severus se teprve vracel z nočních toulek. Dorazil před Bradavickou bránu a tiše se vpotácel dovnitř. Ne, že by byl opilý, ba právě naopak. Moc si toho ze včerejší noci nepamatoval, ale soudě podle rozsáhlého účtu a bolesti hlavy si musel užívat dost. Doufal, že nikoho nepotká, ale nebylo mu to přáno. "Ááá náš rebel se vrátil z daleké cesty!" provokoval Meruna, jen co nebohého Severuse uviděl. Severus přemohl náhlé nutkání vytáhnout hůlku a potrestat toho...idiota. "Pane řediteli..." pozdravil ho odměřeně a pokračoval v nejisté chůzi k sobě do komnat. Převlékl se, umyl se a nalil si jednu skleničku na vyproštění. Jak říkám, naprav se, čím ses zkazil. Pomyslel si a pleskl si mokrý hadr na čelo a lehl si zničeně na zelenou pohovku. Zavřel oči a pomalu se snažil utříbit své myšlenky na včerejší noc. Bolest hlavy a neschopnost mozku se vzpamatovat mu to značně ztížily. Byl jsem zase za Will, nebo jak se ta kurva jmenuje. Hmm... co bylo pak? Jo, opila mne a... No... Radši nevědět...

"Pane Snape! Pane Snape!" vytrhl ho z myšlenek něčí hlas. Hlavou mu proletěl blesk bolesti a zahuhlal: "Ať jste kdokoliv laskavě vypadněte!" "Je vám něco? To jsem já, Marion Malfoy. Říkal jste, že odpoledne..." nenechal se odbýt hlas. Severus zaúpěl, ale nebyl schopen vstát a navíc nechtěl aby ho takhle viděla. Nechápal sice proč, ale jeho šestý smysl, se už probral a tak mohl alespoň trochu uvažovat. "Jsem v pořádku! Já jen... Necháme to na zítra ano? Zrovna mám... nějakou práci..." vymlouval se. "Nechcete třeba pomoct?" otázala se ho Marion stále stojící za dveřmi. "NE!" vykřikl možná až příliš příkře. "Jdu dovnitř," varovala ho Marion, "tak jestli jste nahý laskavě se oblečte!" doporučila mu. Severus viděl, jak pomalu otevírá dveře a nejistě nahlíží dovnitř. Ona si vážně myslí, že bych tu pobíhal nahý? "Vy ale vypadáte," pochválila ho, jen co vešla dovnitř a změřila si ho propalujícím pohledem. Severus jí pohled opětoval a musel se znovu pozastavit nad jejím vzhledem. Dnes měla na sobě hábit, který spolu včera koupili. Snapeovský hábit. Odmítla veškeré jiné a prostě trvala na střihu toho jeho. Severus se usmál, jak jen mu nastalá situace dovolovala. "Moc se neculte," zchladila ho světle modrým pohledem. Severuse zamrazilo až v zátylku a nebezpečný pohled jí oplatil. Chvíli na sebe jen metaly blesky. Nakonec to oba dva vzdali a ve stejnou chvíli uhly pohledem.

"Proč si neuděláte lektvar proti kocovině?" otázala se ho překvapeně. "Si myslíte, že jsem ve stavu, kdy můžu?" obrátil. "Přinesla jsem vám jeden ze svých zásob," řekla a vylovila z pláště lahvičku plné podivné zelenkavé tekutiny, "Velice praktický, ten váš hábit..." ocenila své oblečení. Severus se ušklíbl: "To bych řekl. Nosím stejný střih od svých osmnáctin." "Aaha," řekla a podala mu lahvičku. Severus ji přijal, otevřel a přičichl k ní. "Upřímně doufám, že mne nechcete otrávit..." řekl poněkud zamyšleně. Marion se zasmála a usadila se naproti němu do zeleného křesla. Mezitím, co Severus podrobně zkoumal obsah lahvičky, začala se Marion rozhlížet po místnosti. Musela uznat, že to tu má působivě zařízené. Mnohé vybavení se podobalo vybavení ve Zmiozelské spol. místnosti, s tím rozdílem, že zde nebyly pochodně, nýbrž všudypřítomné černé svíce, jejichž světlo dodávalo kamenné místnosti ponurý vzhled kobky. Marion se podivila, jak zde člověk může žít a přitom si zachovat zdravý rozum. Když zabloudila pohledem na Severuse, hned svůj výrok přehodnotila. Severus již dávno o rozum přišel.

Chvíli ho tak pozorovala z pod přivřených zornic a hodnotila jeho ponurý vzhled. "Proč se na mne tak divně díváte?" zeptal se jí Severus. Marion sebou trhla. Vůbec si neuvědomila, že na něj bezostyšně hledí. Severus se usmál a odhodil se z čela hadr, který spadl přímo na podlahu. Ten se okamžitě poskládal a dokonale vysušil a přemístil se do jedné ze skříní. Marion překvapeně vyjekla. Severus se samolibě usmál. "Moje vlastní kouzlo. Opatřil jsem jím celou podlahu. Proto je to tu tak uklizené..." vysvětlil. Marion se plaše usmála a řekla: "Snad už bych měla jít," a začala se zvedat k odchodu. "Kam byste chodila? Mám vás přeci zaučovat," zadržel ji. Marion se pousmála a zase se usadila...

***

"Teorii i praxi lektvarů zvládáte dobře, takže nastává další část úkolu. Musíte ty tupce... ehm... totiž studenty něco naučit. Tady máte osnovy a do zítra se je naučte. Potom si vás vyzkouším. Budu hrát studenta. Zvídavého, tupého i příliš chytrého. Připravte se na to, že budu chtít vědět i věci, které v učebnici nenajdete a naopak je budu potřebovat vysvětlit tím nejjednodušším způsobem. Rozumíte?" dokončil Severus svoji trochu obsáhlejší řeč. Marion kývla a vzala si od něj velkou hromadu papírů. "A z kterého ročníku budete?" zeptala se ještě. "Ze všech naráz," odvětil klidně. "Ale tohle všechno," řekla a demonstrativně pozvedla hromadu nad hlavu, "se do zítřka naučit je naprosto nemožné!" rozčílila se. Severus jen pokrčil rameny. "Snad si ještě pamatujete učivo ze sedmého ročníku..." zabručel, "Nebudu na vás přísný," dodal, když viděl, že z Marioniných očí přímo sálá hněv. Marion pohodila polodlouhými černými vlasy a naštvaně odkráčela, až za ní plášť nebezpečně povlával. Je tak rozkošná a nebezpečná... Být mladší... a nebýt ona taková... fiflena, nevím... Dumal sám nad sebou. Však řekl si, že ve víně je pravda a vytáhl něco ze svých zásob a s jistým uspokojením se zahleděl do sklenice, nyní naplněné vínem barvy krve. Zahloubán do svých myšlenek se napil a spokojeně mlaskl. Dnešní perný den by zhodnotil jako nejlepší za několik temných let. Co na tom, že je Malfoyová? Co na tom, že se s Malfoyovými pohádal? Je to už velmi dávno, ale to co mi provedli je neomluvitelné. Však i on umí odpouštět, navíc si však uvědomil jednu věc. Marion jsem nikdy dřív neviděl. Neučil jsem ji a navíc mi připadá záhadně povědomá a přesto neznámá. Možná, že ji zavrhli, ale proč? Musel se zeptat sám sebe. Merline, vždyť je tak temná, tak zlá jak je jen možné... Tak proč? Že by se i přesto rozhodla pro cestu světla? Jeho šestý smysl mu napovídal, že je v tom něco víc. Jenže co, to nevěděl oni on...

Pokračování příště

A slíbené video!
 

18 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Vědma/Lemuriana Vědma/Lemuriana | Web | 6. října 2012 v 18:10 | Reagovat

boží, jako vždy (ono jde i něco jinýho?)

hele, mám nápad - co kdybych ti vyzkoušela nakreslit některou kapitolu Jiskřiček jako komix?

2 Denise Brooks Denise Brooks | Web | 27. října 2012 v 14:30 | Reagovat

Super kapitolka, pár chyb jsem tam sice našla, ale tak nevadí :-). Jsem zvědavá, co bude dál! :-)

3 snappie snappie | 19. března 2013 v 20:35 | Reagovat

super! jak to bude dál?? ;-))

4 Marika Tepeš Marika Tepeš | Web | 19. března 2013 v 21:40 | Reagovat

[3]: Tahle povídka je pozastavená, takže je mi to moc líto, ale nebude...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama