Zvrácená mysl jednoho temného člověka. Má černá duše nevěří ve světlo...
 

Kapitola 2.- Křídla černých andělů

9. října 2012 v 22:30 | Marika |  Rozdíl mezi Černou a Temnou

Po nějaké době jsem se dokopala k napsání další kapitoly. Jsou tam napsané i detaily, takže klidně přeskakujte. Bylo to pro děj důležité, takže se tomu nedalo vyhnout. Však příště vás od toho ušetřím... nečekejte žádné extra něžnosti, však mne znáte... Zanechte taky pár komentářů, ať vidím že to aspoň někdo čte... Nenechte mne v nevědomosti z toho, že nevím jestli má smysl dál psát... Prostě jsem vděčná za negativní i pozitivní komentáře... Z každého si něco vezmu a budu se to pokoušet napravit. Díky! Tak už nebudu zdržovat a dejte se do čtení!

Kapitola 2.- Křídla černých andělů


Varování!! Slash!

Nejen polibek samotný, ale i jeho intenzita a vášnivost mne polekaly. Ztratil jsem dech a marně se snažil vymanit z Luciusova svíravého sevření. Přestože jsem byl naprosto ochromen, nemohl jsem si nevšimnout reakce svého těla na Luciusův polibek. Zarážející bylo, že se mi - mému tělu - to líbilo... Naprosto zmatený a bez dechu jsem jen stál a Lucius pořád drtil mé rty. Když se odtáhl, zničeně odvrátil obličej od toho mého, jakoby si právě teď uvědomil, co se vlastně stalo. Já jsem jen ohromeně stál, naprosto v šoku a neschopen jediného slova. Jedna moje část, litovala toho, že se Lucius tak brzo odtáhl a ta druhá zase byla... sakra! Mimo provoz! Nevěděl jsem, co si mám počít. Stáli jsme tam jako dvě naprostá paka a vyhýbali se navzájem pohledy. Ticho prolomil Lucius: "Promiň...já...myslel jsem, že možná...prostě jsem se neovládl..."plácal. "Luciusi..." zašeptal jsem, "To je v pořádku... Jen mně to zaskočilo...Co...kdybys to zkusil ještě jednou, ale tentokrát poněkud pomaleji..." navrhl jsem. Lucius ke mně otočil hlavu a vlasy se mu při tom svezly po rameni. Potlačil jsem nutkání je pohladit a podíval jsem se Luciusovi do obličeje. Skoro bych přísahal, že se mu v očích ještě před chvílí leskly slzy, ale teď se jeho tvář šťastně usmála. "Dobře..." zašeptal sotva slyšitelně a trochu se ke mně naklonil. Když jsem neprotestoval, znovu mne políbil. Nebylo to tak vášnivé a rychlé jako prve, ale stejně mnou projel další záchvěv vzrušení. V mé hrudi jako kdyby náhle praskla stěna ze skla, která silně obepínala mé srdce a já se až bál, že to Lucius slyšel.

Přestal jsem se tím zaobírat a polibek mu opětoval. Dal jsem do něj všechen cit, který v mé černé duši ještě zůstal. Lucius se zachvěl a jeho ruce začaly lačně cestovat po mém těle. "Luciusi," zašeptal jsem mu vzrušeně do vlasů. Usmál se a odtáhl se. Nechápavě jsem na něj pohlédl. "Musím sklidit ze stolu..."vysvětli udýchaně, "Dooby!... Dooby!... Tak kurva!... Kde se flákáš!!?... Dooby!" křičel. Vypadal hodně rozzuřeně a já bych se ho skoro až bál. Teda, být tím skřítkem... Výše jmenovaný se s prásknutím zjevil před Luciusem. "Dooby, kde se sakra flákáš, když tě volám!" zahromoval a skřítka jedním kopem shodil na zem. Skřítek zakňučel bolestí a snažil se vstát. Zadržela ho však Luciusova hůlka, mířená na Doobyho krk. "Dooby... se omlouvá pane, Dooby jen uklízel sníh před domem... Dooby potřeboval odložit lopatu... Dooby ji chtěl uklidit, jak pán nařídil..." kňoural skřítek a z velkých očí mu tekly slzy. Bylo mi ho skoro líto. Skoro... Rozzlobit Luciuse se zkrátka nevyplácí.

Však sledovat tu scénu mi tenkrát přišlo... hrozivé, a tak jsem zasáhl: "Luciusi, prosím nech ho... Určitě mluví pravdu... Nemůže ti lhát ne?" Lucius se zarazil a pohodil hlavou: "Jak myslíš... Když mne tak hezky žádáš, nemohu odmítnout," řekl a zamračil se na skřítka. "Poděkuj! Nebýt Severuse, musel bych si pořídit nového skřítka..." zasyčel krutě. Tehdy jsem tedy poprvé poznal i tu jeho horší stránku. Avšak svoji jsem měl poznat až daleko později... Dooby se zvedl a stále ještě fňukajíc se mi přitiskl na nohu. "Dooby pánovi moc děkuje! Pán zachránil Doobymu život!" kňoural. Já se jeho reakce trochu polekal a zcela očividně vyvedený z míry sledoval skřítka na mé noze. "To stačí, Dooby," zavrčel Lucius, "Teď ukliď ze stolu a... kdyby mě někdo - kdokoliv - sháněl nejsem doma. Jasné?!" prskl. "Aaano pppane..." vykoktal skřítek a začal pomalu sklízet ze stolu. "A ještě něco. Nikdo, ani ty, nesmí nikomu říct, že Severus přijel dřív než ostatní hosté," upozornil ještě Lucius skřítka. Dooby přikývl a dál sklízel nádobí.

"Proč nesmí nikdo vědět, že jsem tady?" zeptal jsem se Luciuse, když jsme společně opouštěli jídelnu. Šli jsem si zrovna dát k němu skleničku na dobrou noc, ale já tomu moc nevěřil. "No...," začal nejistě, "Nikdo a zvláště tak můj otec to nesmí vědět. Vysvětlím ti to... ráno." Pokrčil jsem rameny. Tu noc by mi bylo snad jedno úplně všechno. To taky vysvětluje moji předchozí i nastávající činnosti s Luciusem. Nemyslím to tak, že mi to bylo úplně jedno, to rozhodně ne. Nejsem nějaká šlapka, nebo tak něco...

Jen co jsem došli do jeho pokoje, který jsem okamžitě shledal jako asi nejhezčí a nejhonosnější část domu - samostatná koupelna s vířivkou, vlastním barem a tak velkou postelí, že by se na ní v klidu vlezli čtyři lidé snad mluví za vše - tak jsem byl bolestivě přiražen ke zdi. Lekl jsem se. "Luciusi..." zasténal jsem překvapeně. "Neboj se, můj malý Severusi..." řekl a zlíbal mé rty s takovou vášní, že se mi až podlomila kolena. Snažil jsem se také nějak aktivně zapojit a tak jsem mu jeho polibek opětoval, ale tentokrát jsem zapojil i jazyk. Projel jsem jeho ústa pomalu, zkoumavě a snažil jsem si to co nejvíc užít. Lucius mně přitlačil ke zdi ještě víc a já si připadal skoro jako v lisu na ovoce. Odpoutal se od mých úst a pokračoval dolů na bradu a k uchu. Kousal mne do ušních lalůčku a já se nemohl nabažit jeho přítomnosti.

"Dělal jsi to už s někým?" šeptl mi vzrušeně do ucha. "Anoo..." vzdychl jsem a blaženě zaklonil hlavu a odhalil tak celý můj krk napospas jeho rtům. "S holkou?" vyptával se dál, přičemž jemně žmoulal kůži na mém krku. "Jo..." odvětil jsem. "A s klukem?" zajímal se. "Jo, i s klukem," připustil jsem. "Ty se nezdáš..." zavrněl a rozepnul první knoflíčky na mém hábitu. Moc dobře mu to nešlo. Byl tak vzrušený a třásli se mu ruce. Nakonec to vzdal a hábit mi roztrhl. "Luciusi... Ty blázne... co budu podle tebe nosit?" zeptal jsem se a hlas se mi neovladatelně třásl. Pravdou je, že v tuto chvíli mně to vůbec netrápilo, ale nechtěl jsem jen mlčet. Lucius nesouhlasně zavrčel, když zjistil, že pod hábitem mám ještě košili. "Ty prevíte... Jsi horší než cibule..." řekl mezi vzdechy. Usmál jsem se, ale v mém podání to znělo jako jeden z dalších vzdechů proudící z mých úst.

Jeho lačné ruce a jazyk konečně našli nahou pokožku a jali se ji celou prozkoumat. To čekání bylo zničující, ale lepší, než kdyby se na mne vrhl. Ač tak mladý, zažil jsem již pár hodně divokých nocí, ze kterých si toho sice moc nepamatuji - nepil jsem, avšak trávou se dá taky pěkně zamotat mozek, nebo stačí obyčejný povzbuzovací lektvar - ale tam nikdo nehleděl na city a potřeby toho druhého. Konečně se Luciusovi povedlo dostat ze mě hábit i košili, jenže teď se zasekl u zipu u kalhot. "Doprdele, Severusi, co to máš za oblečení? Tos koupil někdo v obchodě s nápisem Nerozepnutelné?" Zasmál jsem se a mírně mu odstrčil ruce. Sám jsem celkem klidně rozepnul zip a znovu se opřel o zeď. Opatrně mi stáhl kalhoty a chvíli se kochal pohledem na mé téměř nahé tělo. To čekání mne ubíjelo. Chtěl jsem ho, potřeboval jsem ho. Hned, teď. Chytil jsem ho za vlasy a jemně mu stáhl černou sametovou mašli. "Chci tě vidět takhle," zašeptal jsem. Lucius se usmál začal mne líbat zase od krku dolů. Zkrátka nechtěl asi nic uspěchat. Jenže, já jsem tentokrát chtěl spěchat. "Luciusi... nešlo by to trochu rychleji? Doháníš mne k šílenství. Ještě chvíli a..." nestačil jsem dokončit, jelikož mi právě skousl bradavku. Hlasitě jsem vzdychl a znovu zavrátil hlavu. Objal jsem jeho záda a svíral mu vlasy. Tenkrát jsem zažil jeden ze svých nejlepších požitků vůbec. Každý, ano i vy si dokážete představit, co následovalo, takže netřeba dál popisovat. Hraničilo by to s úchylností, navádění a kdovíco ještě...

"Luciusi... Ty si úžasný," pochválil jsem jeho předchozí činnost. Udýchaně se usmál a opřel se o zeď vedle mne. "Co kdybychom si to teď vyměnili?" navrhl jsem a Lucius kupodivu živě souhlasil. Obrátil jsem se k němu čelem a donutil ho tak přitisknout se na zeď víc než doposud. Chtěl jsem ho. Potřeboval jsem cítit jeho vzdechy odrážející se v prostorné místnosti. Rychle jsem mu rozepnul do půlky knoflíčky na bílé košili a přetáhl mu ji přes hlavu. Nic neviděl, což bylo jedině dobře. "Severusi, o co se tu sakra snažíš?" vyjel na mne překvapeně. Snažil se vyprostit z košile, ale nešlo mu to. Usmál jsem se a začal ho uklidňovat: "Klid, věř mi. Přece by ses nebál...Nebo jo?" škádlil jsem ho. "Samozřejmě že ne!" zahuhlal zpod košile. "Tak se nevrť a užívej si," doporučil jsem mu a přejel jsem nehty po jeho bílé hrudi tak silně, že jsem za sebou zanechal krvavé rýhy. "Severusi, ty sadisto..." zakňučel. "Neříkej, že se ti to nelíbí. Já vím, jak to chceš..."

***
Je vskutku zvláštní, co dokáže udělat alkohol s lidským mozkem. Pravdou je, že si toho víc nepamatuji. Jako kdyby někdo vypnul kamerový záznam a... Netuším, jak jsem se dostal do postele, ani jak jsem se oblékl do pyžama a už vůbec ne, s kým jsem celou noc ležel...
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Vědma Vědma | Web | 10. října 2012 v 15:41 | Reagovat

"Nerozepnutelné" vede XD XD

2 modest wedding gowns modest wedding gowns | E-mail | Web | 3. listopadu 2012 v 2:16 | Reagovat

I join bbwatches.com. It was and with me. Let's discuss this question.
http://www.sentdresses.com/

3 fake tag heuer link watches fake tag heuer link watches | E-mail | Web | 2. května 2013 v 8:04 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama