Zvrácená mysl jednoho temného člověka. Má černá duše nevěří ve světlo...
 

Kapitola 5.- utrpení tonoucího

10. září 2012 v 18:49 | Marika |  Jiskřičky života
Tak slébená další kapitolka. Poslední část bych doporučila od 12, ale né nic hrozného. Jen, no však uvidíte...

Kapitola 5.- utrpení tonoucího


Severus znejistěl. Vážně se mu nechtělo vkročit do jeho bývalých komnat a taky se nechtěl setkat z nikým z Malfoyovic rodiny. Ještě to můžu vzdát. Napadlo ho, ale vzápětí tu slibně vyhlížející myšlenku zadupal. Nikdo si nesmí myslet, že jsem zbabělec! Zvlášť žádná holčička z bystrozorské školy, která si myslí, že snědla všechnu moudrost světa! Naposledy se zhluboka nadechl a doslova zabušil na dveře. Uvnitř se ozvalo něco, co by podle Severuse mohla být tupá rána a za ní následoval zvuk tříštícího se skla. Zaslechl také pár nelichotivých slov na adresu klepatele. Možná jsem měl zaklepat o něco tišeji. Napadlo ho, ale asi moc pozdě.

Dveře se rázně otevřely a Severus v nich spatřil pořádně rozcuchanou a rozzlobenou Marion. Severus potlačil úsměv a prohlédl si ji zkoumavým pohledem. Nevypadá vůbec zle. Proběhlo mu hlavou. To oblečení... "Co si přejete?!" řekla přes zaťaté zuby. "Jsem profesor Snape a "ředitel" mě poslal, abych vás zaučil." Představil se v rychlosti Severus a dál hleděl na Marion s mírně fascinovaným pohledem. Marion kývla a pokynutím ruky ho pozvala dál.

Severusův bývalý kabinet i komnaty se změnily k nepoznání. Všude byly postavené různé bystrozorské udělátka a hračičky. S těmi hračičkami nebyl daleko, jelikož se středem kabinetu nečekaně rozjela očarovaná myš a vzápětí za ní i černá kočka a malá sovička. Severus poplašeně uskočil, když mu myš přejela přes nohu a obával se, že by mohla i výše zmíněná zvířata. Marion se usmála a pobaveně vysvětlila: "Opravdu se omlouvám! Jsou jako rozjívení. Celou cestu museli vydržet v podobě kapesních hodinek a teď to vidíte! Za ten hrozný nepořádek taky můžou oni." Severus byl z toho všeho ještě v šoku, i přes to se snažil mile usmát, ale vypadlo to spíše jako úšklebek. "Roztomilá zvířátka," pravil nakonec, "jak se vlastně jmenují?" zeptal se v náhlém záchvatu dobrosrdečnosti, který ho postihuje jen ve zvláštních případech, jako je třeba nezvyklé nerovové vypětí - věřte že ho jen tak nic nerozhodí. "Ta kočka se jmenuje Vločka a sova je Johny." Osvětlila vzniklou situaci Marion a pozvala Severuse raději do vedlejší místnosti, kde nehrozil střet z černou Vločkou a malým Johnym.

"Chcete kafe?" zeptala se ho Marion, když se oba ocitli obýváku-ložnici, který nevypadal o nic méně uklizeně. Severus se rozhlédl po místnosti a zmíněný nápoj raději odmítl s prohlášením, že dnes jede na ohnivé whisky. Marion pokrčila rameny a vytáhla odkudsi z pláště placatku a přistrčila ji k Severusovi. Ten se s nejistotou v oči napil, ale kupodivu byla stejně dobrá, jako ta jeho. "Dlouho se nezdržím," mínil Severus, "Nechám vás pořádně vybalit a uklidit ten chaos a přijdu raději až..." zamyslel se, "ráno. Půjdeme nakupovat do Londýna. Setkáme se u brány v osm hodin. Potřebujete hábit a dokoupit sklad. O peníze se nestarejte, to platí škola," dodal, když viděl zoufalý pohled z Marioniny strany. S tím se zvedl a odvlál. Jakmile se za ním zavřely dveře, Marion propukla v ten největší záchvat smíchu, jaký kdy Bradavice zažily - a to se u jedněch studentů našla mariánka a řehtali se po ní velice hustě.
Severus se raději ani nesnažil přemýšlet nad celou věcí ohledně Marion, ale jaksi mu na ní něco nesedělo, ale co nevěděl a odmítal na to cokoliv namítat a konzultovat i se svou maličkostí. Raději dopil zbytek whisky a sedl si na balkón a jen tak hleděl z okna po celý den a i částečně celou noc, jelikož usnul na venkovním zábradlí...
***
Když Severus přesně v osm hodin ráno stanul před bránou, Marion tam již stála. Byla oblečena stejně jako předchozí den - černý korzet, který toho odhaluje víc než zakrývá, kožená mini-sukně, černý plášť, kozačky až po kolena - což ho trochu vyvedlo z míry - ani on není slepí, co se žen týče -, ale nedal na sobě nic znát. "Jste tu brzo," prohlásil, jakmile došel na místo. Marion se mírně uculila, jelikož jeho poznámku milně pokládala za pochvalu. Severus ji rukou vyzval, aby ho následovala. Dovedl ji do svého kabinetu a vstoupil do krbu. Nabral do ruky hrst letaxového prášku a pronesl: "Příčná ulice!" a zmizel. Marion ho následovala.

Po asi hodinovém úmorném nakupováním, které Severus z duše nenáviděl, se měli vrátit zpátky, avšak Severuse napadla jedna myšlenka: "Ehm... Slečno, jděte do Bradavic sama. Já si tu potřebuji něco zařídit." Marion v tom neviděla problém, a tak pobrala všechny tašky a odebrala se ke krbům. Severus se usmál a vyrazil vstříc temnému Londýnu...
Když Marion dorazila do Bradavic, potkala na chodbě Merunu. "Kde je Severus!" vyhrkl místo pozdravu. Marion se na něj nechápavě podívala a trochu se zamračila. "Říkal, že si potřebuje něco zařídit a zůstal v Londýně. Osobně v tom nevidím problém," řekla trochu rozpačitě a otráveně. Co si ten chlap o sobě myslí? Profesor Snape je dospělí a může si dělat co chce! Meruna si povzdechl. "Neměla jste mu to dovolit. Víte, on má takový problém..." začal vysvětlovat Meruna. "Porušuje řád a tak... Prostě jste ho tam neměla nechávat." Marion nevěřícně zakroutila hlavou. "Tak heleďte," začala, ale hned si to rozmyslela a jen mávla rukou. "Já jen," snažil se to vyžehlit Meruna, " že už ho do zítřka neuvidíme..."
***
Bylo pozdě večer a Severus toho měl už dost, ale né příliš, takže se odebral ještě do jedné hospody s červenou lucernou před vchodem. Všichni ho uvnitř uctivě zdravili. On si však nikoho nevšímal a zamířil k baru. Jen co dosedl na židličku, hned se k němu přitočila žena se zrzavými vlasy a hnědýma očima. Drze si mu sedla na klín a zašvitořila: "Á Severusi! Jsem tak ráda, že tě vidím. Dlouho si tady nebyl! Myslela jsem, že jsi na mě zapomněl..." Žena se zatvářila na oko smutně a roztomile, jak je může drahá štětka umět, zamrkala řasami. Severus se usmál. "Will, na tebe bych nikdy nezapomněl," zašeptal jí do ucha a prohrábl jí vlasy...
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Eileen Eileen | 13. září 2012 v 19:23 | Reagovat

Tahle kapča mě trochu zarazila..ale to se určitě nějak vysvětlí ;) Jinak je to krásná povídka ;) Ty se máš! Na nás učitelé jenom ječej, nadávaj a říkaj, že oni to do nás prostě dostanou, že si nebudou dělat ostudu..:P

2 Denise Brooks Denise Brooks | Web | 27. října 2012 v 14:06 | Reagovat

Zajímavá kapitola! Severus se chová trošku jinak než obvykle. Připadá mi to trochu jako badfiction :-), ale to nevadí, určitě kouknu na další kapču :-).

3 Marika Tepeš Marika Tepeš | Web | 27. října 2012 v 16:12 | Reagovat

[2]: Jo, Seví se změnil... hodně...

4 tory burch shoes tory burch shoes | E-mail | Web | 1. listopadu 2012 v 19:48 | Reagovat

A. They wear snow caps.
http://www.shoesgreat.com/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama