Zvrácená mysl jednoho temného člověka. Má černá duše nevěří ve světlo...
 

Černé srdce

25. září 2012 v 22:11 | Marika |  Jednorázové povídky
Tak jsem tu s další jednorázovkou, místo abych se věnovala kapitolovkám... Jsem to prostě já no... Zanechte komentář na podporu, jelikož nejsem se svým dílem moc spokojená. Nehledejte v tom romantiku. Tenhle název se líbil jedné mé kamarádce, takže...
Černé srdce
Postavy: Severus Snape, Marika Tepeš
Děj ve zkratce: Existují dvoje rozhodnutí: dobrá a špatná. Co však dělat, když si zvolíme špatně? Je vůbec ještě nějaká cesta zpět?


Běžela jsem ztichlým sklepením Bradavického hradu. Všude se rozprostíralo ticho, až na můj zrychlený dech a občasné zoufalé zaštkání. Po cestě k mému cíli jsem nenarazila na živou ani mrtvou duši. Nikdo se neodvážil brouzdat po sklenení po večerce a už vůbec ne kolem jedenácté hodiny večerní. Každý ví, že se tady potuluje Snape. Však právě s ním jsem se chtěla setkat. Možná jsem pošetilá, možná nemám ráda svůj život, ale potřebovala jsem ho...
Byla jsem vždy jeho nejlepší studentka. Prefektka Zmiozelské koleje. Lektvary byli téměř celý můj život a on to věděl. Pomáhal mi s jejich přípravami a opravoval drobné nedostatky. Procházela jsem vždy s nejlepším prospěchem a mnoho lidí mi závidělo můj úspěch. Nikdy jsem však neležela v knihách a moc se neučila. Do knihovny jsem však chodila. Bylo to tajemné místo. Vždy jsem seděla v tom nejtemnějším koutě, abych nebyla zahlédnuta. Parta tyranů, kteří mě sledovali snad na každém kroku nikdy nevynechala chvíli, kdy by mi alespoň nepodrazili nohu. Neměla jsem žádné kamarády, jen kvůli nim. Kdo by se přátelil ze šprtkou? Nebo to snad bylo kvůli mému někdy až démonickému vzhledu, který jsem ještě zdůrazňovala černými stíny a bílím make-upem? Nebo snad moje temné oči, které by s hrdostí mohli konkurovat Snapeovým byli na některé prostě moc? Nebo mé havraní vlasy způsobovali v každém nepřekonatelný odpor?
Tímto směrem se však mé myšlenky nyní neubíraly. Snažila jsem se nemyslet na nic. Temné myšlenky si ale našli cestu mou zchátralou myslí. Temné myšlenky, temnější než doušek čisté smrti v mém kotlíku, strašnější než kletba vyřčená z mých pokřivených úst. Snažila jsem se je zaplašit nitrobranou. Skoro se mi to povedlo. Mezitím jsem však doběhla k oněm dveřím. Snapeovým osobním komnatám. Kde jinde by mohl být v tuto pozdní hodinu? A navíc o víkendu.
Sevřela jsem objemnou černou knížku na mé hrudi a roztřeseně zaklepala a ze všech sil, co mi ještě zbyly, jsem se snažila nerozbrečet. Nikdy jsem nebrečela a zvláště teď se to nehodilo. Neovladatelně se mi roztřásli kolena a v jednu chvíli jsem si myslela, že se skácím k zemi. Dřív než jsem to však mohla uskutečnit, dveře se otevřeli až nepatřičně hlasitě v nastalém tichu.
Za nimi se objevila hlava mého oblíbeného profesora a v očích se mu značilo překvapení. Když mě spatřil řekl: "Slečno co tady..." náhle se mu však rozšířili oči a tvář zkřivila hrůzou. " Pane bože! Co se vám stalo..." zalapal po dechu. Soudě podle jeho reakce jsem musela vypadat vážně hrozně. Po bledém make-upu zbyli jsem nepatrné stopy a stíny pod očima jsem měla rozmazané po celé tváři. Než jsem se však zmohla na odpověď, zradilo mě tělo a nohy se mi podlomily. Cítila jsem jak padám a očekávala jsem tvrdou ránu o kamennou zem. Nic takového se však nestalo, jelikož mne jeho ruce v poslední chvíli zachránili od přímého střetu se zemí.
Dost nevybíravě zaklel a vtáhl mě do komnat. Usadil mě na polstrovanou židli, ve které obvykle sedával jen on a čekal, až mu vysvětlím celkovou situaci. Otevřela jsem pusu, ale místo slov se mi z ním vydralo jen chrčení. Podal mi do třesoucích se rukou skleničku se zlatavou tekutinou uvnitř. Podezíravě jsem si ji prohlédla její obsah. "Je to jen Skotská," řekl, jako by mě to snad mělo uklidnit. "Vypijete to. Udělá vám to dobře," dodal, když viděl, že stále váhám. Rozhodla jsem se to risknouta kopla jsem do sebe celý obsah sklenice. Do těla se mi okamžitě vrátilo teplo a třas rukou skoro přestal. Cítila jsem, že se mi vrátil také mozek, ale jen částečně. "Pane profesor, já... nechtěla jsem...je to hrozné...odpusťte...vážně...není to moje chyba...prosím..." chrlila jsem ze sebe nesmysli. "Uklidněte se slečno a začněte pěkně od začátku, co se stalo." Řekl naprosto bez emocí tím svým chladným hlasem, ale já na něm poznala, že je nervózní a chce zjistit co se děje. Dolil mi tedy znovu skleničku a když viděl, jak jsem ji do sebe hltavě vcucla musel se pousmát. "Jak vás tak vidím, uvařím raději kafe. Vy si zatím rozmyslete, co mi vlastně chcete říct," s těmito slovy se vytratil. Zůstala jsem v pokoji sama a stále ještě neschopna logického myšlení, zírala jsem prázdným pohledem do zdi a raději na nic nemyslela.
Ani jsem si nevšimla, že se vrátil. Trpělivě čekal, až se vzpamatuji, ale to by mohl čekat hodně dlouho. "Slečno Tepeš," oslovil mě mírně. Já jsem se probrala z transu a zadívala se mu upřeně do očí. Usrkla jsem horké kafe, které mi podal a pokusila jsem se mu osvětlit celou situaci.
"Víte kdo je Rebeca White?" zeptala jsem se. Zachmuřeně přikývl a začal si zamyšleně okusovat spodní ret. "Mezi námi není...zrovna přátelský vztah. Navzájem se nenávidíme, jenže ona je silnější. Má tu svoji partu poskoků a oni mi dělají ze života peklo, stejně jako já jim. Oplácím jim kletbu kletbou, uřknutí uřknutím, ale posledně to přehnali..." hluboce jsem si povzdychla a podívala se do profesorových očí. "Pokračujte..." vybídl mě roztřeseně. "Včera mě pronásledovali snad po celém hradě. Neměla jsem šanci jim uniknout. Jen co došel dech jednomu, vystřídal ho nový čerstvý pronásledovatel..." zachvěla jsem se a stiskla horký hrnek s kávou. Bylo mi jedno, že se mi pálí dlaně.
Profesor na mě soucitně pohlédl a dál očekával moji zpověď. "Zabočila jsem do slepé uličky a dál už byla jen prázdná učebna. Zůstala jsem před ní stát, jelikož už nebylo úniku. Než jsem však stačila vytáhnout hůlku, přiběhla sama Rebeca a odzbrojila mě. Odhodila do učebny a zamkla mě tam. Nic nepomohlo, že jsem křičela a zběsile kopala do dveří... Bez hůlky jsem prostě nezmohla nic. Smáli se mi... Nadávali... Sypali urážky... Potom je to asi přestalo bavit a tak odešli. Nechali mě tam..." při této vzpomínce se mi znovu roztřásli ruce, až jsem se polila horkým kafem. Jemně mi hrnek vzal z rukou a položil ho na stolek. Ohrnula jsem si zpocené havraní vlasy z obličeje a zastrčila je za ucho. Pořád se mi třásli ruce a tak jsem je raději položila na knížku, kterou jsem měla položenou na kolenou.
Párkrát jsem se zhluboka nadechla a roztřeseně pokračovala: "Byla jsem tam zamčená až do odpoledne. Ti syčáci měli štěstí, že když mě tam našel školník a hůlku jsem neměla. Jinak bych je asi zabila," zakolísal mi hlas a musela jsem si loknout kávy, abych mohla pokračovat. Tentokrát jsem ji ale nechala položenou na stole. "Svoji hůlku jsem našla položenou na mém nočním stolku. Musela jsem se jim - a hlavně jí - pomstít. Však žádná kletba, po které by mě neposlali šupem do Azkabanu není.
Hledala jsem v knihách, ale nikde nic. Náhodou jsem však narazila na tuhle," poklepala jsem zlámanými černými nehty na knížku ležící v mém klíně. "Mohu se podívat?" otázal se. Přikývla jsem a podala mu ji. Zasyčel, jakmile spatřil její název: Satanská bible. "Kde jste k ní proboha přišla?!" zděsil se. Nyní už nedokázal skrývat své emoce. "Strana 666*," pípla jsem. Zachmuřil se ještě víc a dolní ret měl rozkousaný do krve. Nebudu raději vysvětlovat, co na té stránce bylo. Napjatě jsem čekala, co na to řekne. Ticho nastalé v kabinetu by se dalo krájet kuchyňským nožem a já s napětím očekávala, kdy ho přeruší. Znechuceně odložil knížku na stůl. "Jste si jistá, že jste provedla skutečně tento rituál?" zeptal se mě s nadějí v hlase. Kývla jsem hlavou a raději si zakryla tvář závojem vlasů. "A opravdu správně?" ujišťoval se. "Máte mě snad za amatéra?" řekla jsem naštvaně? "Nebylo to poprvé, co jsem prováděla rituál..." přiznala jsem. "Na koho jste to seslala?" řekl tu osudnou větu. "Na Rebecu White," řekla jsem chladně. "Nezabije ji to, že ne?" ujišťovala jsem se rychle. "Pokud dýchám, tak ne," řekl rozhodným tvrdým hlasem, který jsem u něj slyšela jen když nám oznamoval termín dalšího testu. Zamrazilo mě z toho po celém těle. Vstal a přešel volným krokem ke knihovně, která se nacházela po mojí pravé straně. Vytáhl svůj exemplář Satanská bible a začal jí zuřivě listovat. Nalezl požadovanou stranu a napjatě se do ní začetl. Odvážila jsem se zvednout z křesílka a zamířila k němu. Měl nalistovanou stranu 666* a zkoumal ručně psané poznámky. S hrůzou jsem shledala, že je to jeho písmo. "Pane profesore, vy jste taky..." zašeptala jsem vzrušeně. "Kdysi jsem se o tento obor zajímal..." řekl zamyšleně. V jeho tónu hlasu jsem však poznala, že to kdysi je ještě přítomnost. Konečně našel, to co hledal a vítězoslavně se usmál. "Vždycky když děláte nějaké kouzlo, rituál a nebo lektvar, musíte mít v záloze protilék, jinak by to mohlo dopadnout velmi špatně." Pokývala jsem hlavou a očekávala věci příští. "Můžete jít," řekl. "Ale pane..." zkoušela jsem protestovat. "Už jste udělala, co jste mohla. Teď se ale hlavně potřebujete vyspat." Měl pravdu, avšak já jsem to nehodlala přiznat a tak jsem se ještě před odchodem zeptala: "Jaký mi za to uložíte trest?" "Žádný, vytrestala jste se dost sama. Teď už alespoň víte, že si vše máte řádně promyslet. Tak a teď už běžte, než si to rozmyslím!" rozhodl. Já jsem byla neskonale vděčná za to, že dokáže tu kletbu odvolat a také z nenadálého štěstí vyváznutí bez trestu. Sebrala jsem svoji knihu ze stolu a vydala se na kolej...
Ráno jsem sice na snídani Rebecu neviděla, ale přikládala jsem to spíše její lenosti o víkendu vůbec vstát z postele. Doslechla jsem se však, že byla převezena na ošetřovnu, jelikož jí celá kůže i s vlasy zezelenala...

O jeden rok a něco později...

"Severusi! Severusi!" křičela jsem na celé sklepení. Když mě uviděl, pousmál se a pravil: "Mariko, co se zase děje." Zřetelně jsem na něm viděla, že zadržuje smích. Za těch pár měsíců v jeho službách jsem se naučila rozeznávat jeho grimasy docela přesně. "Madam potřebuje ještě asi dvacet lahví toho lektvaru navíc pro ošetřovnu. Prý to loni nestačilo..." Severus se teď opravdu smál a pokýval hlavou. "U tebe člověk myslí vždy na to nejhorší." Jeho hruď se při tom dmula smíchem. Musela jsem však uznat, že trochu k smíchu jsem. Je to má první praxe, a když se chci jednou stát lektvaristkou musím se ještě hodně snažit, jak mi neustále připomíná. Mám štěstí, že mě vzal jako nejlepší studentku, protože normálně si nikoho na výpomoc nebere. Musím se hodně snažit, pokud od něj chci dostat osvědčení za dobrou práci.

Mohlo by se milně zdát, že mi dva jsem něco víc než přátelé, nic však není daleko od pravdy. Tykáme si a občas mě pozve na skleničku, ale jinak spolu jen pracujeme. Dlužím mu hodně a on si to moc dobře uvědomuje. "Mariko! Co tam tak stojíš!? Máme spoustu práce!" ozval se jeho hlas. Kývla jsem a následovala ho do učebny...

Tak jsem zjistila, že i velká chyba se dá napravit. Cesty osudu jsou nevyzpytatelné a nyní už to moc dobře vím. Zdá se, že máte vše pevně v rukou avšak v té době se nejvíc spálíte...


*pozn. Autorky- 666-číslo nesvaté trojice-ďábel, antikrist, falešný prorok
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se ti moje povídky?

Jo
Ne

Komentáře

1 Deniss♫ Deniss♫ | Web | 26. září 2012 v 11:43 | Reagovat

O.O Tak tohle je naprosto luxusní povídka! Jedna z nejlepších, co jsem od tebe četla! Sem tam máš nějakou chybku, chybí čárka nebo v i/y, ale to se dá přehlédnout s tak dokonalým dějem! :) Severuse si taky skvěle vystihla, ne každý to tak umí :). Takže skvěle povedené! :)

2 sunnie sunnie | 26. září 2012 v 20:29 | Reagovat

fakt lííbí!!! akorát ta y a i, ale to proskenuj ve wordu, jinak dobrý :-))

3 Eileen Eileen | 28. září 2012 v 11:54 | Reagovat

To je naprosto luxusní povídka! :OO Jinak se to říct nedá..;)

4 micky micky | 28. září 2012 v 22:59 | Reagovat

srdce..... jsi moc rychla, tak delas chyby, ale cte se to pekne, a o tom to je, pokracuj, urcite si jednou koupim tvoje knizky

5 Marika Tepeš Marika Tepeš | Web | 1. října 2012 v 18:53 | Reagovat

[4]: Fakt jsem to tam měla... Já se stydím... Fakt díky za pochvalu i korekci. Vždycky mi to pomůže! :D Fakt jsem to dobře napsala? Přišlo mi, že jsem to hodně odflákla...

6 A Line Wedding Dresses A Line Wedding Dresses | E-mail | Web | 1. listopadu 2012 v 19:04 | Reagovat

A. Because someone stepped on it's mous
http://www.bestsundress.org/prom-dresses.html

7 Led Bulbs For Cars Led Bulbs For Cars | E-mail | Web | 5. února 2013 v 4:56 | Reagovat

Original Autoboss v30 is the newest autoboss scanner csh

8 Snapeova Snapeova | Web | 22. května 2013 v 18:01 | Reagovat

tohle je docela povedená povídka. Rozhodně jsem ještě nečetla jednorázovku, se Severusem, takového typu :)

9 Vas 5054a Interface Vas 5054a Interface | E-mail | Web | 21. února 2014 v 7:13 | Reagovat

ACI Scanner Auto Communication Interface.feng

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama