Zvrácená mysl jednoho temného člověka. Má černá duše nevěří ve světlo...
 

Temnota, aneb zadání do L.K.

2. května 2012 v 19:20 | Marika
Tak po dlouhé době je tu další můj plod. Je to zadání do lit. klubu na téma temnota. Tak si to užijte.
Žánr: Horror, temné
Spokojenost: 80%(tentokrát se mi to moc nepovedlo-nerada improvizuju)


Běh na dlouhou trať
Jane běžela. Podle ní ne dost rychle, aby tomu, co ji sledovalo unikla. Cítila to, jak se to směje a pomalu plíží za ní. Upadla o kořen stromu. Zaklela a rychle se vyškrábala na nohy. Už nemohla. Docházel jí dech a nohy se jí pletly. Chtěla se zastavit a odpočinout si, jenže nemohla. Zastavit se znamená jistou smrt a běžet dál také. Chtěla se tomu poddat. Prostě jen zastavit a čekat. Bylo by to daleko jednodušší. Něco jí však táhlo kupředu. Vidina světla a únik od temnoty. To se už upřímně začalo nudit. Nebavilo ho se jen tak potichu plížit a ta holka o něm už ví. Na nic už nečekal a skočil...
Jane se probudila. Na okamžik se jí zdálo, že to byl vše jen sen. Och! Jak se jen mýlila. Ucítila na rukou provazy. Zkoušela se vymanit, jenže se jí jen zařízly hloub do kůže. Nemohla se pohnout. Necítila nohy ani zbytek těla, jen ruce, do kterých se pomalinku zařezával provaz až do masa. Nelíbilo se jí tady. Chtěla domů. Začala potichu plakat. Věděla, že i přes její snahu ji temnota dostala. Začala se do ní zavrtávat zima. Otřásla se. Nevěděla, kde je, nebo co tu dělá.
Temnota vycítila dívčinu zoufalost a škodolibě se usmála. Tohle ji bavilo víc než lov. Týrala krutě své oběti, než je nakonec zabila. S touhle dívkou si pohraje o to víc, že ji dlouho vzdorovala. "Tak silná a přes to musí zemřít." Zašeptala temnota a pousmála se. A nebo, napadlo ji, mohla bych si z ní udělat otroka. Kdy jsem naposledy měla sluhu? Ne, ne ona je příliš nebezpečná. Mohlo by se něco pokazit. Mohla by mi utéct... Nakonec se temnota rozhodla.
Jane ještě chvíli přemýšlela, když uslyšela, že se ve vedle ní něco hýbe. Vykřikla a temnota se usmála. Jane křičela, co jí síly stačily a nakonec se opravdu probudila...
Ležela ve své posteli a peřina jí nepříjemně stiskávala ruce i hrdlo. Oklepala se a šla se nepít vody do koupelny. Bylo slunečné ráno a Jane sešla do kuchyně, kde seděla její máma. "Tady máš košík a jdi do lesa na houby." Poručila jí a Jane vzala košík. Byla v lese až do večera, když v tom to zaslechla. Smích a osudnou větu: "Tak silná a přes to musí zemřít." Jane běžela....
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eileen Nightová Eileen Nightová | Web | 3. května 2012 v 16:00 | Reagovat

Jaj! Bych nechtěla zažít :D Je to krásně napsaný :))

P.S: ano, napadlo mě to, když sjem hrála minecraft :D protože jsem stála na vysoký věži ze dřeva a někdo mě schodil dolů :D a jak sjem padala (nebo spíš chudák postava :DD) , uslyšela jsem v hlavě hlásek: "Tvým trestem je smrt.." atd. :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama