Zvrácená mysl jednoho temného člověka. Má černá duše nevěří ve světlo...
 

Mami, jak to vlastně bylo?

18. května 2012 v 16:24 | Marika |  Jednorázové povídky
Čauky! Jsem tady zase s novou povídkou. Napadal mě už dávno, ale neměla jsem odvahu ji sem dát. Ten dotyčný o kom je, mě určitě zabije. Nejedná se o nikoho menšího než o samotného, velkolepého, skromného Severuse Snapea, ale tentokrát v docela jiném světle. Na začátek musím dodat, že se mi to prostřední vyprávění zdálo. Jo, jasně, mám úchylné sny, ale s tím nejde asi nic dělat. Je to tentokrát trochu\hodně delší, tak doufám, že to bude vůbec někdo číst, když jsem se s tím babrala víc jak tři hodiny. Tak si to užijte a nějaký ten komentářík bych prosila :D

Mami, jak to vlastně bylo?

Severus Snape v poklidném ránu seděl na svém obvyklém místě a jako obvykle pil kafe a k tomu si četl denního věštce. Náhle se však zamračil. Denní věštec píše jen samé blbosti! Proč to vůbec čtu? Uvažoval právě, když se do kuchyně přiřítil malý chlapeček ve věku asi kolem jedenáctého roku, s tmavými vlasy a černými očkami, které mu těkaly sem a tam po místnosti. Náhle chlapeček promluvil zvonivým dětským hláskem: "Tatííí," začal, " sestra už mi zase vypila mlíko a já si nemám co dát na snídanííí," žaloval. Severus jen cosi zabručel a předstíral, že je začtený do novin. Chlapeček to však nevzdal. "Tááátttííí," dožadoval si jeho pozornost. Když ani to nepomohlo, chlapeček přistoupil blíž k Severusovi a zatahal ho za rukáv. "Tááátíííí co si mám dát na snídani?!" Severus neměl náladu to teď řešit a tak navrhl: "Tak si vezmi mléko." Chlapeček se zamračil. "Tati, ty mě vůbec neposloucháš." Severuse to přestalo bavit a už chtěl něco říct, ale v tom se do místnosti přiřítila dívka, které mohlo být tak patnáct let, blond vlasy a modrými oči, si sedla ke stolu.
Natáhla se a vytrhla překvapenému Severusovi z ruky noviny. Dívka si je chvíli četla a potom je znenadání spálila. Severus vyjekl. "Tati, já tě nechápu. Jak jen můžeš číst takový nesmysl? Vždyť se to hodí akorát tak ...(cenzura)" Do kuchyně se přiřítila žena, ve středních letech a zamračila se zle na dívku. " Natašo, vždyť jsem ti asi stokrát říkala, že nemáš mluvit tak hrubě!" Nataše jen mávla rukou a posloužila si trochu kafe ze Severusova hrnku. Severus to tentokrát nehodlal tolerovat a vlepil Nataše pohlavek. Ta se na něj jen zářivě usmála a odkráčela z kuchyně. Žena se ztěžka posadila vedle Severuse a jen vzdychla. Severus už vstával, že si to s Natašou vyřídí, ale žena ho zadržela. "Nech ji, Seve určitě ji to přejde." Severus se zatvářil pochybovačně. Žena se jen usmála a posadila si chlapečka na klín. Chlapeček chvíli vzdoroval, ale nakonec se pohodlně usadil na matčině klíně. "Mami, řekni mi, jak jste se s tátou vůbec poznali?" navrhl najednou chlapeček. Severus se jen usmál. Žena se také usmála a řekla: "milý synu, jsme rádi, že se nás na to konečně někdo zeptal. Pro tuhle příležitost tvůj táta sepsal takový malý příběh." Zakončila a Severus vytáhl odkudsi ze záhybů svého pláště knížečku a začal čís.
***
Byly Vánoce, svátky klidu a míru. Většina studentů v Bradavicích spěchala na nádraží, aby stihla vlak, který je měl odvést domů. On však každé Vánoce trávil tady v Bradavicích. Letos to však bylo jiné. Rodiče si ho pozvali domů. Možná pro to, uvažoval, že budu už plnoletý a tak ať si vystěhuju všechny věci a vypadnu. Zamračil se. Neměl rád překvapení. Navíc nechápal, jak může být jeho kufr tak těžký! S vypětím všech sil ho zatlačil do vlaku. Odnesl ho do kupé pro zavazadla a sám si šel hledat nějaké volné. Do každého nakukoval a jednou se dokonce přikrčil. Narazil na kupé, ve kterém seděli Pobertové společně s Lily. Bodlo ho u srdce.
Šel dál a osud, nebo někdo jiný tomu chtěl, že nenarazil na žádné volné. V jednom však seděla dívka a ve tváři měla neutrální výraz. Hleděla nepřítomně před sebe a v rukou držela blok a tužku. Chlapec v ní poznal studentku z jeho ročníku a koleje Brigitu Usurovou. Také byla prefektkou jako on. Společně sdíleli vyznamenání za všechna V v NKÚ. Nikdy z ní neměl dobrý pocit. Sám by si to asi nepřiznal, ale měl z ní respekt. Ne, že by se jí bál, ale takový pocit podobající se úctě.
Povzdechl si a nesměle otevřel dveře kupé. Dívka byla tak zabrané do své práce, že si ho ani nevšimla. "Máš tu volno?" zeptal se jí s ostychem. "Jasně pojď dál Severusi", řekla a pokynula mu rukou aniž by vzhlédla do bloku. Severus se tedy posadil. Poté Brigita vzhlédla. Upřela na něj své bledě modré oči. Severuse zamrazilo v zádech. Odhrnula si z obličeje neposlušný pramínek polodlouhých bílých vlasů. Její vlasy jako kdyby zářily a žily si vlastním životem. Severus uhnul před jejím pohledem a pomyslel si: Jak může být tak sebevědomá? Já jsem tak nesmělí, ale zároveň se v její přítomnosti cítím skvěle. Netušil však, že to stejné si myslí i ona. Když na něj upřela svůj pohled nevědomky jí ho oplatil stejnou, ba i silnější silou, která jí ohromila a uhnula pohledem ve stejnou chvíli jako on. "Jak jsi poznala, že jsem to já?" nadhodil, aby řeč nestála. Brigita si poklepala tužkou na hlavu a řekla: "Nitrozpyt", jako kdyby to vše vysvětlovalo. "Ale vždyť jsem tvůj útok odvrátil," protestoval. "A právě proto jsem tě poznala," vysvětlovala mu Brigit. "Nikdo kromě mě a tebe nitrobranu ani nitrozpyt neumí." Severus kývl, že rozumí. "Jak to, že nesedíš se svými přáteli?" divil se Severus. "Problém je v tom, že žádné nemám," konstatovala suše. Severus se samolibě pousmál. "Je divné," pokračovala v konverzaci Brigit, "že jsme oba prefekti a oba máme stejné známky a ani se neznáme." Severus s tím však nemohl souhlasit. "Vídáme se přece denně a " v tom mu Brigit skočila do řeči: "To sice ano, ale například jsme si ještě ani jednou pořádně nepopovídali a trápí mě ještě jedna věc, na kterou se potřebuji zeptat. Obávám se však, že by to mohlo být až příliš osobní," vysypala ze sebe Brigit. Severus jen mávl rukou, ať pokračuje. " Všimla jsem si" začala, "že nikdy nejezdíš domů na Vánoce, tak mě jen zajímá, proč je tomu tak teď?" se zájmem se na něj podívala. "To by mě taky zajímalo,"povzdechl si. "Alespoň nějakou teorii nemáš?" prosila Brigit. "Jelikož budu tento školní rok plnoletý, možná mi rodiče chtějí říct, ať si sbalím věci a vypadnu" pronesl a ponuře se usmál. Brigit z toho úsměvu zamrazilo v zádech. Nastalo trapné ticho, které prolomil Severus: "Co to děláš?" ukázal na blok. "Tohle?" usmála se a podala blok Severusovi. Ten se nad ním chvíli mračil a hodnotil obraz. Byl hodně zdařilý. Podíval se na Brigit v úplně jiném světle.
Ohromeně ji podal blok. "To je úžasné. Tak věrohodná kopie tohoto kupé!" ohromeně na ni zíral. Brigit se uchechtla. "Teď to musím stejně smazat," opáčila. "Jak to?" podivil se Severus. "To co jsem nakreslila již není pravda. Přišel jsi ty a teď budeš taky nakreslený. Teda, pokud chceš," vzdychla Brigit. "Ale jistě," přikývl. Brigit kouzlem smazala, co nakreslila a začala znovu. Severus ji pozoroval. Její ruka jemně jezdila po papíře a vytvářela nový prostor. Brigit si odhrnula vlasy z obličeje a zeptala se: "Proč si myslíš, že tvoji rodiče chtějí, abys ses vystěhoval?" Severus chvíli váhal, než nakonec odpověděl: "Můj mudlovský otec se s mámou pořád hádá. Nesnáší mě a . . ." hlas se mu zlomil. Uhnul před Brigit pohledem. Nastalo ticho přerušované jen Brigitiným kreslením. Zvedla hlavu a pravila: "vím, jak ti je. Já mám zase mámu mudlu a moji rodiče se rozvedli. Oba se o mě starají střídavě. Letos sem u mamky o Vánocích a u taťky na velké prázdniny." Severus se na ni udiveně podíval. "To je mi líto" zašeptal. Brigit jen mávla rukou.
V tom se otevřely dveře od kupé a Severus se lekl. Myslel si totiž, že ho našli Pobertové. Jenže místo Pobertů stála za dveřmi usmívající se paní s vozíkem plným cukrátek. "Dáte si něco?" zeptala se, přičemž se na oba usmála. Severus zavrtěl hlavou, ale Brigit se na něj obořila: "Musíš něco sníst Severusi!" potom se obrátila na paní a řekla: "Tři Čokoládové žabky a tři Bertíkovy lentilky tisíckrát jinak." Paní si řekla částku a Brigita ji peníze podala výměnou za zboží. Paní se usmála a odjela z vozíkem pryč.
Brigit hodila po Severusovi jedny lentilky a žabku. Zbylé předměty si rozložila k sobě na sedadlo. Severus už začal vytahovat peníze. Brigit ho zastavila posunkem ruky. On na to nic nenamítal. Chtěl si nějaké peníze ušetřit, kdyby došlo k nejhoršímu.Jedli lentilky a vyprávěli si o všem možném. Občas se z jejich kupé ozval smích. Brigit Severusovi prozradila, že by chtěla jít studovat na bystrozora a Severusovím snem bylo zase učit v Bradavicích OPČM. Den se přehoupl k večeru a Severus se se všemi starostmi svěřil Brigitě. Ta se zase na oplátku svěřila jemu. Nasmáli se, tak jako nikdy předtím. Brigita dokonce věnovala Severusovi svůj obraz, na kterém seděl on v kupé a šťastně se usmíval. Severus se usmál a poděkoval. Obraz si pečlivě smotal a dal do tašky.
Den se chýlil k večeru a oni už seděli v kupé převlečení do mudlovského oblečení. Když přišel čas rozloučit se, Brigita Severuse objala a zašeptala mu do ucha: "Hodně štěstí a určitě mi napiš, jak to dopadlo. Kdyby náhodou špatně, můžeš jít k nám." "Díky" zašeptal a ještě chvíli stáli v uličce v těsném objetí. K jeho potěšení viděl překvapenou Lily, jak prchá ven z vlaku a ohlíží se na něj.
Severus smutně vyšel z vlaku a ještě jednou se z Brigit objal. Odešel od ní pomalým krokem a zamával jí na pozdrav. Ona také a usmála se. Severus se otočil a vydal se vstříc nejisté budoucnosti...
***
Chvíli bylo ticho, které prolomila Nataša: "A jak to bylo dál?" Severus se na ni nejistě usmál. "Kdy jsi vůbec přišla a jak to, že tě zajímají takové nesmysly, které si vypráví dospělí?!" zajímal se Severus. Nataša jen pokrčila rameny. Nakonec se ujala slova Brigit: "To je jednoduché. Tatínka rodiče opravdu vyhodili, a tak strávil vánoce u nás. No a zůstali jsme už spolu." Severus se jen usmál. Konec ty mrňata vědět nemusejí...
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se ti moje povídky?

Jo
Ne

Komentáře

1 aaj aaj | 18. května 2012 v 23:13 | Reagovat

Já jsem tak nesmělí,
Já jsem tak nesmělý,

2 aaj aaj | 18. května 2012 v 23:17 | Reagovat

Severusovím snem
Severusovým snem byl

3 Vědma Vědma | Web | 20. května 2012 v 18:09 | Reagovat

aháá...ano ano :D těšila jsem se na to :D dokonce i Nuada se přišel podívat, co to tady mám a řikal, že je to "dóst dobrej počin" (poslední slovo mu nebylo moc rozumět. nevím, jestli říkal "počin" nebo "zločin") :D

4 Marika Tepeš Marika Tepeš | Web | 20. května 2012 v 18:28 | Reagovat
5 Eileen Nightová Eileen Nightová | Web | 26. května 2012 v 22:33 | Reagovat

Mě by ten konec zajímal :D né, je to moc krásně napsaný! :))

6 Deniss♫ Deniss♫ | Web | 1. července 2012 v 15:53 | Reagovat

Vynikající povídka, píšeš opravdu skvěle a hlavně máš úžasné nápady! :) Ten konec bych právě chtěla vědět xD xD.

7 Christie21 Christie21 | Web | 4. dubna 2013 v 16:50 | Reagovat

Úžasně krásná povídka :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama