Zvrácená mysl jednoho temného člověka. Má černá duše nevěří ve světlo...
 

Jak naštvat profesora Snapea: část druhá - Sebevrahův denní chleba

19. května 2012 v 20:47 | Marika |  Jak naštvat profesora Snapea
Tak ahojík! Dlouho jsem tady na tohle téma nepsala, ale nebojte! Nezapoměla jsem na něj. Je to strašná sranda to psát. Doufám, že na to Sev nepřijde a nezatrhne mi to! Tak nic. Čtěte a komentíky jinak příště nic nebude!


Část druhá - Sebevrahův denní chleba

Možná jsem se zbláznila, ale rozhodnu se něco vyzkoušet již dnes. Vážně mě naštval! Nechápu, že je velká chyba mít plamínek jen o pět milimetrů delší! Ale brzy přijde odveta. Těš se Severusi Snape. Budeš litovat toho dne, kdy jsi začal učit na téhle škole. Pomstím se za všechny nebohé studenty, na kterých sis vyléval zlost.
Odhodlávám se nalistovat 5) kapitolu (otravné otázky kdekoliv). To jediné se dá asi použít mimo hodinu. Dívám se hned na první způsob: 1) zeptat se ho, jestli mu chutnala večeře. Směji se jako šílenec. Samozřejmě, že k tomu přidám ještě mé herecké umění. Těš se Snape.
Balím si věci a jdu na večeři. Jídlo mi velmi chutná. Dívám se po očku na Snapea, který jí přesně jako z učebnice. Do úst si vkládá malá sousta a dlouho žvýká. Zvedá se. Teď přišla má chvíle. Sbírám všechno odhodlání, které mám a čekám, až projde kolem mě. Zvedám se a běžím za ním. On vychází z Velké síně a když je na chodbě křičím za ním: "Pane profesore! Pane profesore Snape! Počkejte!" On se zastavuje a já se zastavím těsně před ním a ztěžka oddechuji.
Chvíli tam před ním stojím a on na mě nechápavě hledí. Když se mi podaří chytit dech (a vězte, že můj dech běhá docela rychle a tím pádem není žádná sranda ho chytit) pokládám otázku: "Pane profesore, chtěla jsem se vás jen zeptat, jak vám chutnala večeře?" Hledí na mě jako na blbce a já přemáhám smích. Nevinně na něj hledím. Když nic neříká dávám další argument: "Víte pane profesore, mě ta večeře moc chutnala a tak mě jen zajímá, jestli vám také," usmívám se od ucha k uchu a tvářím se jako neviňátko. Snape se zatváří, jako kdyby spolkl citrón a odpovídá: "Mě taky." A plachtí pryč (věřte mi, on normálně chodit neumí). No a to je všechno? Ptám se sama sebe. Tak to teda ne. Sice ten jeho výraz nezapomenu do konce života, ale on se vůbec nenaštval! Pomstu je nejlepší podávat za tepla a ve větších dávkách! Tak zní můj slavný výrok.
Beru si z tašky knížečku a hned na chodbě vymýšlím, co dál. Rozhodnu se to teď risknout a zalistuji na 8) kapitolu (pro sebevrahy). Ovšem se to musí hodit na teď. Zaklepat na jeho kabinet a popřát mu sladké sny. No, tak to by šlo.
Klepu na jeho kabinet a z něj se ozývá: "Co je?!" To od něj nebylo příliš způsobné. Otvírám dveře a když zahlédne moji hlavu zatváří se jako... No jako on. "Co ještě chcete slečno?" souká ze sebe neochotně. "Pane profesore," začínám pomalu, "já vám jdu jen popřát dobrou noc a sladké sny." Směju se od ucha k uchu a nasadím výraz, kterému říkám "já jsem nic neudělala". On nasadí výraz, kterému zase říkám "nakopnuté štěňátko" a nechápavě na mě hledí. Po chvíli ze sebe vysouká: "Aha, děkuji. Ale teď už byste mohla jít na kolej, nebo vám strhnu body." "Ale já jsem prefektka! Ti mohou být venku jak dlouho chtějí! A vy, " říkám a ukazuji na něj prstem, " by jste měl vědět, že jsem prefektka, když jsem z vaší koleje!" tvářím se dotčeně. On tam jen tak stojí a probodává mě pohledem. Jau. Tak na tohle nikdy nezapomenu. Neví co má říct dřív, jestli mě pokárat za to, že jsem drzá, nebo strhnou body své vlastní koleji, a nebo mi dát školní trest. Nakonec se rozhodne mi jen zavřít dveře před nosem. Tak to se nedělá! Zlobivej zbabělej chlapeček!
Hledám v knížečce (tentokrát v posteli) co dál. Pořád listuji sekcí pro sebevrahy. Dokonce jsou tady inkoustem napsané poznámky typu: nevyšlo to, málem mě zabil. Nebo: tak tohle stálo za to a podobně. Nalézám skvělý způsob: V noci mu pod dveře podstrčit svítící dopis s nápisem: Vadí vám v noci světlo pane profesore? Tak tohle musím honem vyzkoušet. Beru pořádně velký kus pergamenu a na ten velkým písmem píšu danou větu: VADÍ VÁM V NOCI SVĚTLO PANE PROFESORE? A očarovávám ho svítivým kouzlem.
Plížím se ztichlými Bradavicemi až k jeho komnatám. Strkám papírek pod dveře a běžím pryč jako o život. Jdu si lehnout do postele s nádherným pocitem dobře prožitého dne.
Jak to dopadne? Povedlo se mi ho zbudit? To bude až příště...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se ti moje povídky?

Jo
Ne

Komentáře

1 Vědma Vědma | Web | 20. května 2012 v 18:14 | Reagovat

"Vadí vám v noci světlo?" mě zabilo :D :D Nuada mi pořád stojí za zády a čte... pozor pozor!! poprvé za tu dobu, co se mnou žije, ho vidím tlemit se jako debila :D (teda ovšem, proti mě je to furt slabý :D kdybys mě viděla... :D )

2 Marika Tepeš Marika Tepeš | Web | 20. května 2012 v 18:28 | Reagovat

[1]: Díky. Co nejdřív se pokusím napsat další část :D. Budu se snažit brát ohledy na tvé i blonďáčkovo zdraví takže příště to bude horší :D(alespoň myslím). Luna se u další části chlámala (jak)debil :D

3 halter dresses halter dresses | E-mail | Web | 1. listopadu 2012 v 21:14 | Reagovat

Q. What do you get when you put a fish and an elephant together?
http://www.bestsundress.org/wedding-dresses-tea-length-wedding-dress.html

4 ♥♥Veronika♥♥ ♥♥Veronika♥♥ | Web | 25. června 2013 v 20:49 | Reagovat

tak to ke dobrý, ten konec :DDD to se ti moc povedlo :DDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama