Zvrácená mysl jednoho temného člověka. Má černá duše nevěří ve světlo...
 

Další starší

26. února 2012 v 17:50 | Marika |  Jednorázové povídky

Pohled do okna
Byl večer a já se jen tak koukala z okna. Zrovna sněžilo. Měla bych být šťastná, ale já nebyla. Někdo tady přece jen chyběl. On nepřišel. Proč? Ptala jsem se sama sebe. Nedokážu si na to odpovědět. To může jedině on. Přitiskla jsem čelo na chladné okno a vločky se náhle zformovaly do jeho tváře. Chvíli jsme na sebe zírali. Jen já a on. Zamrkala jsem a on byl pryč. Po tváři se mi rozběhla slza. Z nebe začaly padat vločky s novou rychlostí. Mně se ale zdálo, že se celý svět zastavil. Všechno ztuhlo v tento jedinečný okamžik. Po tváři se mi prohnala další slza. Ne normální slaná. Ta moje chutnala po hořkosti a žalu. Jen co spadla z mého obličeje, vystřídala ji další a další. To už jsem nezadržitelně plakala. Přestalo sněžit. Vrzly dveře a já se ohlédla. Stál tam on se svým dokonalým úsměvem a laškovnýma modrýma očima. Mokré vlasy mu spadaly do obličeje. Byl tak dokonalý. Jen přes jeho obličej se táhla červená skvrna od krve. Úsměv mi zmrzl na rtech. "Belatrix" zašeptal jen a klesl na zem. Přiběhla jsem k němu a zvedla ho. Po celém těle měl také krvavé šrámy. Pohladila jsem ho po vlasech a zašeptala:"To bude dobré, lásko." Usmál se a zavřel oči. Nebem se prohnal blesk a začalo pršet. Nebe plakalo se mnou. Uzdraví se. Opakovala jsem si pořád dokola jako modlitbu. Pohlédla jsem do okna, už nepršelo, ale zase sněžilo. Do vloček se znovu zformulovala jeho tvář. Smál se na mě. Já na něj. Potom zmizel. Držela jsem ho v náručí. Znovu ztěžka otevřel oči a zamumlal:"Mrzí mě, že jsem přišel pozdě." Usmála jsem se a špitla:"To bude dobré ,uzdravíš se." Zakroutil hlavou. Věděla jsem, že je to pravda. Po tváři se mi skutálela slza. "Neplač lásko." A utřel mi obličej. Znovu zavřel oči. Víc je neotevřel. Neměla jsem plakat, ale jinak to nešlo. Přitiskla jsem se k jeho mrtvému tělu. Naposledy nasála jeho vůni. Jeho oblečení bylo nasáklé krví a slzami. "Ne, ne!" křičela jsem. Podívala jsem se z okna. Pořád hustě sněžilo. Jeho tvář už jsem tam ale nikdy neviděla....
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 xy xy | 27. února 2012 v 23:05 | Reagovat

dobrý ;-)

2 Marika Dráculová Marika Dráculová | Web | 28. února 2012 v 21:17 | Reagovat

[1]: Diky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama